pokusím se reagovat na ogara, ale zatím nemám zkušenosti, jestli píšu dobře, uvidím, kam se to po "odpinknutí" odešle, pod co se to vřadí. děkuji i za reakci rusofila a počtáře; nicméně tedy nyní k tomu, co napsal ogar. A zastavím se jen u jeho bodu jedna, dva a tři. totiž že jsme "nedopláceli", ale investovali. ... a zastavím se jen u těchto bodů proto, neb téma je to velmi široké. je třeba si to rozdělit, propřemýšlet, vydýchat, racionálně uchopit.
zaprvé, ogarova argumentace mě překvapila. takto jsem si problém nikdy nepostavil. tedy jako maximálně ekonomický vztah mezi Č a S. Mně není ještě pětačtyřicet, Československo samo jsem zažil jako dítě a tudíž o něm nic nevěděl; ale stejně mám ten "étos" v sobě. že zkrátka S je "krásný", že Tatry..., a Beckov u Váhu... a pstruzi v Hornádu, a milí lidi... že to zkrátka tak nějak patří v mým srdci do stejný příhrádky jako Šumava, Říp, Bezděz nebo Znojmo... Jenže Ogar mě "zmrazil".
Takže pokus šesti milionů Čechů /víc jich nebylo/ o vytvoření Československa neměl tedy "étos"+ byl to prostě chladný kalkul, který měl přinést zisk (co jiného má přinést investování). A zisk se dostavil tím, že československý národ byl tedy nyní dostatečně početný k tomu, aby se stal národem státotvorným. To je Ogarova logika, a je to dobrá logika.
A stejná logika a pragmatismus najednou otvírá oči, že Č jako ekonomicky silnější Slovensko vyssálo. podobně jako dnes Německo nás. nelze popřít, že řada Slováků žije v Čechách, proč to popírat. těžko popřít, že slovenská kultura se "nastěhovala" do Prahy, těžko popřít, že u nás pracují slovenští specialisté, dělníci, atd. atd.
jenže z takového vnímání reality až mrazí. Mají-li se v budoucnu vztahy mezi Čechy a Slováky rozvinout do podoby jakéhosi si Československa II (neříkám, že je to zatím nutné, ale pověst o třech Svatoplukových prutech je dostatečně výmluvná); pak tento vztah dle mého nemůže existovat bez "étosu". Tak to asi vnímá i většina Čechů - i když co já vím, nikdy jsem nepatřil do mainstreamu... - bez étosu, nadstavby, vztahu, či jak to nazvu, bez lásky, přátelství, objetí i obětí, to podle mě nemůže fungovat.
Dva národy nemohou dle mého propojit pouze pragmatické přístupy, že totiž momentálně prostě je doba vhodná pro "investování". Nedovedu si představit ten model, ten mód, v jakém by tedy Č a S mohli opět žít v jediném státu.
převedu-li na vztah dvou lidí: pragmaticky se můžeme dohodnout, že spolu budeme, a tím se zdojnásobí příjem, což povede k možnosti vystavět dům a bydlet v něm. to je oboustranně výhodné. pragmaticky se můžeme klidně domluvit třeba na tom, že žena uhradí vodu a muž elektřinu. a pragmaticky se mohou domluvit třeba i na vzájemném "uspokojení potřeb". To všechno je investice, která se vrací nějakým bonusem... ale jestli si obě strany nevytvoří ještě navíc vztah, pak si budou vyčítat, že jeden investoval méně s větším výnosem než ten druhý... a zůstane rozčarování.
zkrátka, řekl bych, že vztah Č a S je viděno pragmatizmem Ogara, tak jak jej chápu a imaginuji, vztahem dvou lidí žijících spolu proto, že je to ekonomicky i jinak výhodnější, kdy jeden z obou se ovšem dodatečně "zamiluje" a snaží se budovat vztah tam, kde druhý vychází stále ze základní premisy, základního ustanovení, že jsme uzavřeli "obchodní oboustranně výhodný vztah."

tolik k bodu jedna, je po půlnoci, čas jít na kutě...