Jak tak koukám, tak jsem svou poznámkou zas cosi vyvolala... ze své ukvapenosti. Moc se omlouvám, netušila jsem, že to zas Ogar "zdvihne" jako zástavu.
Už jsem napsala k tomuto tématu tolik, že se mi fakt nechce to neustále opakovat. V podání slovenského výkladu (myslím tím zdejší diskutující) je položen základ "sporu" - popř. nějaké té pociťované křivdy ze strany Čechů - už při samotném vzniku.
Prosím reagovat bezemočně - žádný zlý úmysl v tom, co píšu, není.
Vývoj obou našich zemí byl až do sloučení r. 1918 naprosto odlišný. Byli jsme sice dva národy s podobným jazykem - ale kulturně jsme byli úplně jinde. Ano, sice slovenští intelektuálové jezdili do Čech a čeští zas na Slovensko - ale to bylo mizivé procento, které nemělo na pozdější fungování státu žádný vliv. Přitom jsme oba národy kdysi dávno své státy měly - a pak po staletí žily v porobě. Od toho se odvíjí i mocná touha po vlastním státě. ten by ale v tehdejších reáliích neobstál.
Aby se alespoň pokusil obstát (protože v jeho delší existenci "mocnosti" nevěřily), bylo tehdy přistoupeno k "československé národnosti" = aby německá a maďarská menšina nemohly mít ve volbách převahu.
Dále prosím se alespoň částečně snažit pochopit tu velkou škálu tehdejších problému nově vzniklého státu. A kdo hledá odpovědi na další časté "výtky" - např. české úřednictvo, četnictvo, učitelé atd. - mám tu práci, která se velmi snaží o nestranný pohled:
https://is.muni.cz/th/jokzr/magisterska_prace_Dvorak_8y3l7.pdf

(stačí od str 24 - oddílu 4 "Slovenská otázka")
A chtěla bych připomenout, že i v další velmi problematické části 1. republiky - v Zakarpatí (tehdejší Halič) - se postupovalo úplně stejně, jako na Slovensku a to ze stejných důvodů.