@Počtář povedal/-a:
Na druhou stranu, pokud levá mozková hemisféra nedosahuje sama určité "dostatečné" úrovně "rozpohybování", pak akce s pravou hemisférou nikam nevedou nebo sice vedou, ale dojde k porušení míry a z dotyčného se stává "uletělec" různého typu...

Nejspíš máš pravdu. Uvažuju takto:
Ve vývoji dítěte nejprve dochází ke zkoumání reality = nejprve seznamování se s možnostmi vlastního těla, pak seznamování se s okolím, pak fungováním věcí kolem sebe... atd. Znáte každý kdo dítě má a sami jste tím jako děti prošli. Můj názor je, že se člověk nejprve musí pevně "postavit" do reality hmotného světa, ve kterém žije - a až potom může vzhlížet k věcem "nadpozemským". Dítě se také nejprve učí třeba umisťovat kostičky a teprve později přichází umění uchopit tužku a cosi čárat. A stejně, jako platí pro vše v pozemském životě - nejdůležitější je zachovávat harmonii, rovnováhu = snažit se obě hemisféry "živit" spravedlivě. Samozřejmě, že pak někdo více preferuje třeba logiku, matematiku, střízlivý reálný odhad - a druhý zas je emotivní, má různé "vhledy" atd. Ale podle mého není dobře "ulítávat" na žádné ze stran.
Myslím, že už dnes vidíme důsledky různých směrů "ezo", které lidi nabádali právě k tomu "nadpozemskému ulítávání" na pravé hemisféře a logiku či realitu postavenou na ověřitelných faktech zcela odmítali. Proto vyslovuji svůj názor, že z tohoto důvodu není dost lidí dneska schopno si v hlavě poskládat, co se vlastně děje = co je příčinou a co je důsledkem, k čemu co vede.

Pozn. 12.15:
Platí to i obráceně= když má někdo zaostalou pravou hemisféru, není schopen dostatečně chápat, protože mu schází nadhled a představivost.