Ruzne narody maji ruzne zpusoby pohrbivani. Hraje v tom roli tradice, nabozenstvi i politika.
Jen tak 2 priklady:
Treba na Kube pro nedostatek mista pohrbene po vytleni vyhrabou a velke kosti skladuji ve schrankach, kam si pro ne pozustali mohou dojit a odnest si je domu. Kdyz si pro ne nedojdou, tak je spali.
Na Filipinach urcite nabozenstvi a zvyk predepisuje nechat zemreleho 1 tyden lezet doma, aby se s nim mohli vsichni pribuzni rozloucit (umirani osamele v nemocnicich se nepraktikuje, lide proste umiraji doma v kruhu rodinnem) a pak ho teprve pohrbivaji na pohrebisti. Rodina tam za zemrelymi chodi jednou za rok a porada na jejich pocest picnik (oslavu).
V nasich krajich, kdyz clovek zemre, vetsinou v nemocnici, je strcen do mrazaku a pak strcen do rakve a pak je bud spalen nebo zahraban do zeme. Kam tedy ta energie a duse ma uniknout, kdyz potrebuje telo 40 dni lezet volne?
Na paliativni jsem videla, kdyz clovek zemrel a po jeho umyti, obleceni a upraveni postele s kytickou v rukach, jak otevreli okno, aby mohla duse vyletet. Okno bylo urcite dobrou hodinu otevrene.

To jen tak na zamysleni .....