Zajímavá je souvislost s Proroctvím sv. Malachiáše (krátké charakteristiky všech papežů počínaje Celestýnem II. /1143 - 1144/), podle něhož v pořadí 112. papež (tj. papež následující po Benediktovi XVI.) je ten poslední a spolu s celou církví ho nečeká příliš optimistický osud. S ohledem na podivný způsob odchodu Benedikta XVI. a instalace J. M. Bergoglia do funkce není ovšem vyloučeno, že volba Bergoglia může být považována za neplatnou, pak by bylo nejisté, zda se skutečně jedná o protagonistu Malachiášova proroctví. Celé znění proroctví vztahující se k 112. papeži:
"112 Petrus Romanus (Petr – Říman) In persecutione extrema S.R.E. sedebit Petrus Romanus, qui pascet oues in multis tribulationibus: quibus transactis ciuitas septicollis diruetur, et Iudex tremendus iudicabit populum suum. Finis." (Během extrémního pronásledování svaté římské církve bude sedět na stolci Petrus Romanus, který bude pást svá stáda uprostřed mnohého soužení; po jejich skončení bude město na sedmi pahorcích zničeno a obávaný Soudce bude soudit svůj lid. Konec.)
Pak je tady taky korelace proroctví s Třetím tajemstvím Fatimského zjevení (zveřejněným v r. 2000 tehdy ještě kardinálem J. Ratzingerem), popisujícím neblahý konec církve a posledního papeže. Spojitost se nabízí i s ohledem na nedávný akt zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie (podmínka odvrácení hrozby vyplývající z Druhého fatimského tajemství).
Autenticita Malachiášova proroctví je pochopitelně sporná (sv. Bernard s Clairvaux ho v Malachiášově životopise nezmiňuje a poprvé bylo zveřejněno až v r. 1595), nicméně v něm uvedené charakteristiky papežů vychází docela věrohodně. Někteří jej připisují Nostradamovi s tím, že v případě jeho zveřejnění pod vlastním jménem by mu hrozilo pronásledování.