Já tu dobu miloval. Škoda, že se nikdy nevrátí. Klidný život, kde si mohl po práci dělat každý, co chtěl. Tedy, mnohem více, než dnes.
Není pravda, že se nedalo vzdělávat bez ideologických omezení. Západní knihy se běžně vydávaly, je pravda, že v omezeném množství. Ale kdo chtěl, tak se k nim dostal. Knihovny byly přecpány knihami.
Popravdě, západ mě nikdy nelákal, ani z filozofického pohledu. Jejich literatura mě nebaví. Chybí jim poetika, jaké jsou schopni jenom Rusové. Dokonce jsem nečetl ani Haryho Pottera a neshlédl ani jeden díl filmu.
Nechápal jsem a ani dnes nechápu tu posedlost Amerikou. Já, po revoluci využil možnosti cestování a projel jsem křížem krážem VB a Irsko. Hlavně kvůli venkovu, který je architektonicky neopakovatelný.
Mnohdy přemýšlím nad tím, jak tamnější lidé se světonázorem termitiště, mohou vytvořit tak nádherné zahrady a budovy. Podíval jsem se i do arabských zemí, ale ty mě neoslovily. Také jsem projel Evropu, ale již 20 let sedím doma, tedy kromě Slovenska.
Vždy jsem byl proti převratu v 89, protože mi ti, zvonící klíči, zničili můj krásný život. Byl jsem pak nucen celý další život soutěžit, i když já vůbec nesoutěžím rád. Chtěl jsem ve svém tichém kabinetu studovat a ne kapitalisticky vydělávat. Je sice pravda, že jsem se neztratil a hodně materiálního toho dosáhl, ale vůbec mě to netěšilo a ani netěší. Teď těsně před důchodem konečně mohu dělat to, co jsem vždycky chtěl. Od rána do večera se věnovat kromě rodiny, zahradě, historii, architektuře a dalším věcem. Je toho tak moc, co již nestihnu, jen proto, že někteří nikdy nemají dost a vytvořili tu hnusnou spotřebitelskou společnost.
PS: Pokaždé mě pěkně vytočí argument nějakého trola, který vykřikuje, kde bychom byli, kdyby nebylo komunizmu. Byli bychom tam, kde jsme dnes. V pr.eli, jenom o trochu dříve. Vždy se zeptám, kolik domů, aut potřebuje aby byl spokojen s tím, co má, nebo o kolik víc řízků by spořádal k obědu, kdyby tady nebyli komunisté.