@Jura11 povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

@anna8 povedal/-a:

@Ogar Valach povedal/-a:

Omyl. Po narodení dieťaťa k nemu prišli žreci a žrice a na základe jeho energetického vyžarovania ho zaradili do správnej varny/kasty.

Takovýto systém je ale také dost zneužitelný, staví žrece skoro do pozice Boha. Nikdo jiný nemůže poznat poslání Duše, než sám konkrétní člověk, ani nikdo druhý kdo to s ním třeba myslí dobře a chce mu pomoct. Myslím, že v praxi je tohle dost těžké zrealizovat, stejně jako zjišťovat, kdo má v sobě třeba tu Živatmu, o které tvrdíš že ji nemá každý. Ten, kdo dostane právo tohle stanovovat, tak dostává do rukou hodně velkou moc.

Ono celé je to veľmi delikátna otázka. Veď mnohí ľudia ani sami nevedia, kam patria. T.j. myliť sa môže jak jednotlivec, ktorého sa to týka, aj druhí ľudia, ktorí sa snažia posúdiť ich talent. Ako sme už písali s Ladičom, tak možnosť nápravy by mala existovať, ak sa človek zle zaradil, ale nemal by byť pripustený chaos, že ľudia budú prebehovať podľa ľubovôle každých 5 rokov. Ide hlavne o to, aby sa do zodpovedných funkcií nedostali ľudia, ktorí na to nemajú predpoklady. A hlavne nie ľudia s démonickými sklonmi do politiky a duchovenstva. To by bol začiatok rozkladu spoločenskej kultúry, nech by bola akokoľvek vyladená a efektívna.
Je to vlastne riadiaca úloha vytvoriť takú kultúru riadenia "deľby práce" (v terminológii KSB: spoločenského zjednotenia práce), aby spoločnosť fungovala čo najoptimálnejšie, a dochádzalo pritom k čo najmenším chybám v riadení tejto "deľby práce".

Podezřívám Vás všechny, že se vůbec nedíváte na sci-fi filmy ... ty o kastách (na různé způsoby) se natáčí v poslední době snad každý rok jeden.
Takže žrec (sudičky, analýza DNA počítačem, prověrková komise, ...) při narození/konci školy rozhodnou o zařazení do varny/povolání ... což je lepší, než, kdyby to bylo dáno ještě před početím (podle kasty rodiny do které se dítě narodí).
Co s divergentími? Pozabíjet? nebo je nechat zlikvidovat nespravedlivý systém, který je potlačuje?
(Bohužel další pokračování zrovna tohoto byly špatně natočené, tak je lépe domýšlet sám, než sledovat, co se stalo ve filmech).

Někde v KSB jsem četl doporučení, že každý by měl být schopen vykonávat nejméně 3 povolání, z toho alespoń jedno řemeslo. Bojová umění by měly být součástí tělocviku, takže třeba vojákem by měl být schopný v případě potřeby být každý člověk s velkým Č.

Nešťastných lidí, co jim rodina, tradice-kultura, ... sudička u kolíbky, kasta, ... určila jaké bude jejich povolání je všude přehršel. Koukněte někdy na růžovou knihovnu např. Rosamunda Pilcher - odmyslete si růžovou omáčku a máte ke studiu mnoho typických příkladů toho, co se děje, když někdo má vykonávat práci, kterou od něj všichni očekávají, ale on má jiná nutkání .... a jak to rozkládá rodiny, když zklame ta očekávání nebo když zklame sebe.

V této souvislosti je důležitou mírou tzv. předurčení - to vychází z duše. Adam dostal od Boha za úkol (který mimochodem nedokončil) určit předurčení každého živého tvora a rostliny na planetě. Libovolný Člověk = zástupce Boha na Zemi by měl být schopný určit si své předurčení - sám (žádný žrec, sudička, analýza DNA počítačem, ....).
Předpokládám, že většina z Vás netuší jak to zjistit. Takže připomenu jedno ze základních pravidel filozofie života (podle KSB). Nevíš-li, jak něco udělat, tak si najdi metodu, kterou se to naučíš udělat.

• Nejjednodušší je zajít za nějakou "vědmou", která to za patřičný poplatek "zjistí". Viděl jsem spoustu dívek a žen, které si toto předurčení chodilo nechat určit.
• Ale v Základech sociologie (1 nebo 2. díl) je, že předurčení se nejlépe zjistí ze specifických otázek Proč?, které děti kladou ve věku 4-6 let. Většina těch otázek je shodná pro všechny děti, ale jsou určité specifické pro každé jednotlivé dítě. A ty je potřeba, aby si je rodiče zapamatovali nebo zapsali pro pozdější analýzu. Zde je potřeba diametrálně změnit kulturu práce rodičů a prarodičů s těmito dětskými otázkami (určitě jste slyšeli dnešní odpověď na dětskou otázku A proč? ... Pro slepičí kvoč. A proč? Aby kvočna nekvokala, protože nemá proč ... atd do nekonečna.
  Ve věku 4-6 let pro určitou sortu otázek neexistuje jiné vysvětlení, než že pochází od duše, případně přímo od Boha.
  Dám osobní příklad. Byl jsem cca v 6-ti letech s mamkou na pohádce. Před pohádkou nám promítali komunistický týdeník. V tomto ukazovali emigranty v zahraničí, kteří pracovali proti komunistické straně a socialistickému zřízení ... prostě bla bla bla nezájem - kdy už bude ta pohádka ... jeden má pod palcem pravicové, druhý levicové, třetí spolupracuje se zednáři. ... V tu chvíli mi došlo, že tohle je něco strááášně důležitého, takže pohádka nepohádka, začal jsem se ptát Kdo, co jsou zednáři. Máma mě odbyla, že mi to večer řekne táta. Já si večer vzpomněl ... ale on nevěděl. Já si vzpomněl druhý den, za týden, za rok, za deset, za dvacet ... Já jsem tušil, že rodiče mi to asi neřeknou, ale ptal jsem se pořád.
  Až cca po 40-ti letech jsem na staré vodě našel článek "Súfismus a zednářství: Kde je rozdíl?", který mi to objasnil.

Pokud tedy máme díky změně kultury vyřešen (zatím ještě ne, protože lidi stále děti okřikují místo aby se jejich otázkám věnovali) problém s tím, co by měli děti v dospělosti dělat (každý jednotlivě naplňovat své vlastní předurčení), tak zbývá vyřešit koho do řídících funkcí.
Zase v Základech sociologie se dávají za vzor indiáni, kteří u jednoho konkrétního kmene při zkoušce dospělosti (těsně před dosažením pohlavní zralosti) dostanou do rukou tabulku, kam mají kreslit své vize (za situace strádání hladem, chladem, samotou ...). Tomu, komu se nakreslené obrázky ve vizích nejvíce shodují se skutečností je potřeba se dále dále věnovat (je to kádrová rezerva pro řízení). Předchozí vzdělání všech je shodné.

Máš pravdu, ja filmy nepozerám už veľa rokov. Ale kedysi som na scifi seriáloch fičal (Star trek, hviezdna brána, Mister Who, ale aj Červený trpaslík:-) )

U môjho synovca to fungovalo tak, že pomerne dlho nerozprával, ale potom prvé slovo, ktoré povedal, bolo "auto". A autá boli aj jeho najobľúbenejšie hračky. Dnes je už veľký ženatý muž, má vlastné deti, a robí automechanika.
Ale už nikoho iného takého nepoznám, u koho by bol sklon k povolaniu zrejmý už od malička.

Vďaka, že si tú myšlienku rozviedol a prispel aj konkrétnymi nápadmi. Ale aj ako sám uvádzaš, nedokáže to urobiť len samotný človek. Píšeš tam o kontrolných otázkach rodičov k svojim deťom. Ďalej píšeš o zmene kultúry. Áno, to je presne to, o čom bola aj reč.

Ten rozdiel, prečo sú dnes ľudia nešťastní, či už sa rozhodujú sami, alebo im povolanie vnucujú rodičia alebo všelijaké "vedmi", je v tom, že žijeme v dobe, kde dominuje veľa ľudských nerestí a zlých vlastností. Rodičia majú svoje fixné predstavy, čo je pre ich dieťa najlepšie, bez ohľadu na to, na čo má dieťa talent. Skrátka, aby bol "niekto", aby dobre zarobil, aby bol vážený atď. Ale to sú pomýlené pohnútky. Rovnako aj sám jedinec môže byť zmätený v množstve záujmov, ktoré má a nevie si vybrať. Alebo si vyberie povolanie na základe nejakej aktuálne chvíľkovej mánie, ktorú prežíva v 9. triede. To je tiež chyba.

Skrátka, potrebujeme novú kultúru, ktorá bude novým manuálom. Je to riadiaca úloha, a teda je možné vypracovať a nájsť riešenie. Riešenie by malo byť čo najefektívnejšie, ktoré bude generovať čo najmenej chýb.

Riešenie sa dá otestovať najprv na menšej vzorke, a potom aj na veľkej vzorke záujemcov.