VP SSSR: Psychologický aspekt historie a perspektiv civilizace:

Tu civilizaci tam nazývají prehistoricky ruská .... a moje otázka zní, jestli to odpovídá védám, tj. pak by se dala nazvat i ruská védická civilizace ???

Samotné přírodně-geografické prostředí toho území bylo mocným
fortifikačním systémem, díky němuž bylo místní obyvatelstvo dobře
ochráněno od vpádů agresorů zvenku18. Přitom produktivita
přirozených biocenóz byla mnohokrát vyšší než dnes: ryb bylo více a
byly větší; hřiby, jahody, ořechy, med byly dary lesa; plus k tomu lov a
zemědělství19, v luzích – pastva dobytka a příprava sena, - to vše
garantovalo při dobře organizované kolektivní práci dostatečně
vysokou úroveň „potravinové bezpečnosti“ kompaktně žijících skupin
obyvatel. I vnitřní systematické konflikty s cílem ukořistění statků,
vyprodukovaných sousedy20, byly v podobném geografickém prostředí
málo efektivní, ve srovnání s vlastní prací, kvůli vysokým přepravním
nákladům na jejich organizaci a realizaci, což bylo tichým stimulem k
organizaci právě práce, a nikoliv války

Při nízké průměrné hustotě osídlení byly vnitřní konflikty ohledně kontroly nad tím či oním
územím jednoduše nesmyslné, stejně jako masové chytání cizích s
cílem jejich proměny v otroky. Palisády z kůlů okolo dávných sídel
jsou ve větší míře ochranou před divokými zvířaty, než před lidmi,
ozbrojenými „podle módy“ té doby.

Ale existuje ještě jiný aspekt, svého druhu „efekt rozměrů“
Východoevropské roviny v jejím srovnání s jinými regiony vzniku
kultur dávnověku.
V technice je známo, že kvalita zobrazení, kterou může „nakreslit“
optický systém nebo radioteleskop, ve mnohém závisí na jejich
rozměrech. Pokud na určité frekvenci pracuje radioteleskop s
průměrem paraboly 50 metrů, jedná se o jednu kvalitu; a je
radioteleskop „anténovým polem“ velikosti několika kilometrů, nebo
dokonce několik radioteleskopů, umístěných desítky kilometrů od sebe
a pracujících v synchronním režimu, pak se jedná o jinou kvalitu,
vysoce převyšující kvalitu radioteleskopu s parabolou 50 metrů. A ve
školním teleskopu s průměrem 60 mm je v principu nemožné uvidět to,
co dovoluje vidět teleskop-reflektor se zrcadlem průměru 6 м. V noci
je i jednoduchým dalekohledem vidět lépe, než prostým okem, protože
průměr optického systému dalekohledu je mnohokrát vyšší než průměr
čočky lidské oka velikosti několika mm.
Lidský organismus se skládá z mnoha biologických – biopolových
postrachem celé středověké Evropy. V takové kultuře, kde mladí muži
pobývají dlouho na mořských výpravách, je doma třeba určitý počet
otroků jako pracovní síla namísto nich.
22 Způsob života a maximální možný počet obyvatel, jež při daném způsobu
života může uživit určitý region, jsou vzájemně provázány.
13„anténních komplexů“. A jak je známo z etnografie, samozřejmě pokud
etnografové nejsou oslepeni mechanicko-materialistickými
představami o tom, že „něco takového není možné“, představitelé tzv.
primitivních reliktových kultur jsou rozvinutější v oblasti
„paranormálních schopností“ - takových, jako telepatie, jasnovidění
atd., než představitelé technicky pokročilých kultur „vysoké
civilizovanosti“, protože potřeba získávat informace o příbuzných a
blízkých, nacházejících se někde jinde v důsledku hospodářské nebo
vojenské činnosti, o své vlastní pozici v krajině atd. - existuje, ale
pošta ani telegram, ani mobilní telefony nejsou. V dávnosti, o které
mluvíme, také nebyly (ještě nebyly vynalezeny) a potřeba znát byla, a
ty potřeby se určitým způsobem realizovaly na biologické osnově
organismu člověka a jeho psychiky jako systému zpracování
informací23. A ačkoliv všichni lidé mají něco biologické společného,
přesto jednota kultury je ještě další faktor, ve vztahu k biologii
doplňující, který spojuje množství jedinců v jeden celek.
A pokud se vrátíme od biologie člověka, etnografie reliktových
kultur a dříve uvedených technických analogií k životu našich
předků na východoevropské rovině v dávnosti (a to má své
opodstatnění v jednotě zákonů fyziky, týkajících se vyzařování a
interakce vyzařovaných polí a dalších druhů matérie), pak
biocenózy východoevropské roviny + naši předkové, kteří rozšířili
na ohromném území jedinou společnou kulturu, harmonicky
interagující s udržitelnými biocenózami a udržitelnou v následnosti
generací, představují dohromady biosystém, který ve světě neměl a
nemá analogii24 — ani v aspektu produktivnosti biocenóz v
přepočtu na jednoho člověka, ani v aspektu strategické fortifikační
efektivity samotné krajiny v roli prostředku ochrany od vpádů
zvenku, ani v aspektu rozměrů biopolového „anténního pole“,

3.4. Kompaktně-občinný charakter života a jednota
kultury různých občin
Ale přestože v libovolných přírodně-geografických podmínkách je
člověk tvor společenský, a bezprostřední vliv na formování charakteru
lidí v nových generacích v procesu jejich stárnutí vykazují ostatní
členové společnosti, kteří dětem a výrostkům ukazují příklady toho,
jak se člověk v principu může chovat v životě a jaké to bude mít
důsledky pro něho samého a pro okolí.
V dohistorické25 době jsou známy dva základní způsoby prožívání
kmenů-rodů a národností dávnověkého lidstva:
Rodinně-klanová separace na základě vedení svého hospodářství
každou rodinou (nebo několika rodinami) v izolaci od ostatních
příbuzných rodin a klanů při epizodickém setkávání s nimi.
Takový životní úklad je charakteristický hlavně pro kočovné
národy, kde je hlavním druhem hospodářské činnosti chov skotu.
Kompaktně-občinný, při němž se na jednom místě soustřeďovali
představitelé více než několika rodin nebo klanů, kteří žili
vedením společného hospodářství, ze kterého každý získával jemu
náležící podíl vyprodukovaných hodnot při epizodickém nebo
periodickém setkávání s druhými občinami, žijícími podle
stejných principů v oblasti rozšíření kultury společné všem
občinám
....
Aby při rodinném-klanovém úkladu rodina přežila v následnosti
generací, musí na jednoho člena připadat určité množství hlav skotu,
který lidi živil a umožňoval každodenní život. Aby se stádo
obnovovalo a bylo nevysychajícím zdrojem obživy během mnoha let,
byla nutná určitá plocha pastvin (různá v různých regionech, což bylo
podmíněno charakterem a produktivností biocenóz). Ty okolnosti
určovaly minimální vzdálenost od sebe, ve které mohly rodiny žít na
základě tohoto hospodářského úkladu, a ohraničovaly mezní hustotu
obyvatel v oblasti, při jejímž překročení bylo nevyhnutelným
zchudnutí a ztížení života všech, nebo vnitřní konflikty zaměřené na
vyhlazení protivníka v procesu konkurence rodin a klanů za
hospodářské výhody. Sněmy nikoliv všech rodin, ale jen některých
představitelů všech rodin, v takových kulturách mají periodický
charakter (doba námluv a svateb, obvykle spadající na období
minimální pracovní vytíženosti; nějaké všem společné religiozní nebo
kultové akce; trhy, - které často spadaly na stejná období) nebo
mimořádný charakter (organizace nájezdu na sousedy nebo organizace
obrany před nájezdem sousedů, vypracování strategie reakce na
živelnou pohromu atp). Při takovém úkladu může být určitý počet
otroků užitečný v hospodářství, a zabrání stád sousedů a jejich
částečné vyhlazení a částečná proměna v otroky je jeden ze způsobů
rychlého podstatného zlepšení vlastního materiálního postavení
.....
Kultura, ve které se rodil původně ruský charakter, byla kulturou
kompaktně-občinného prožívání obyvatel na rozlehlém území
pokud ne celé, pak velké části východoevropské roviny
....
Pokud je pro někoho z nějakých důvodů těžké žít v občině, pak má
na výběr tři varianty:
buď se přizpůsobit a podřídit se zformovaným normám;
nebo přesvědčit ostatní členy občiny o své pravdě, v důsledku čehož
se přizpůsobit budou muset ostatní;
odejít z občiny sám nebo být vyhnán - odsouzení k samostatnému
probíjení se životem.
První dvě varianty jsou přirozenou součástí života občiny jako
soubornosti jedinců. Třetí varianta, pokud v dávnosti nebyla rovná
rozsudku smrti, stavila před vyhnancem nebo samotářem množství
problémů: samostatně nelze prodloužit rod; individuální hospodaření
dávalo menší produkci vzhledem k vložené práci, než občinné; právní
status samotáře na území kde panoval kompaktně-občinný způsob
života byl nijaký: byl vně společnosti.
.....
To je celkově i vše principiálně významné, co je možné říct o životě
kompaktní občiny, žijící z plodů své práce, nezávisle na tom, k jaké
kultuře občina patří a v jaké oblasti a s jakými přírodními podmínkami
občinný způsob života vznikl. Ale to všechno v každé kultuře, kde
vznikl stabilní občinný styl života, doprovází určitá specifika,
odlišující jednu kulturu od druhé. To se týká i kultury kompaktněobčiného života, ve které vznikl původně ruský charakter.

......
Všechny slovanské jazyky, včetně ruského, patří skutečně do jedné
jazykové skupiny a jsou příbuzné sanskrtu. Rekonstrukce víry a obřadů
dávných Slovanů a Indů, analýza mnohých tradic, mající kořeny v
předhistorické době, dokazuje jejich totožný původ. Ale existuje i
jeden důležitý a principiální rozdíl:
Kastový systém v Indii existuje odedávna, a je popsán-předepsán i
ve Védách, a jsou spisovatelé, kteří tvrdí, že byl přinesen do Indie
Áriji, tj. byl přinesen z Arktidy;
Kultura předhistorické Rusi, při veškerém souladu víry a rituálů s
védickými, na nějaké etapě svého rozvoje v předhistorické době
přestala být kastovou
....
Volchvové, putující starci, v dávné Rusi byli sociálně-funkcionálně
ŽREČESTVEM, a, jak svědčí byliny a letopisy, popisující události
epochy vzniku „elitární“ státnosti na Rusi na konci prvního tisíciletí
našeho letopočtu, nebyli od společnosti oddělenou sociální skupinou, v
to období začátku krize Rusi prvotní.
...
Kultur kompaktně-občinného způsobu života bylo v předhistorické
a raně historické52 době mnoho. Ale ruská kultura, pokud není
jediná, pak je jedna z mála, ve které se žrečestvo neoddělilo od
ostatních ani korporátně, ani kastově.Ve vztahu k tomu faktu mají
všechny další okolnosti druhotný nebo doprovodný charakter (tj.
mají čistě formální význam), pokud máme na paměti plnou funkci
řízení ve vztahu ke společnosti.
....
Dohistorická civilizace Rusi prvotní se samořídila na základě:
jednoty kultury, zahrnující s sobě:
odkrytost konceptuální moci = žrečeských funkcí všem, kdo si
je mohl osvojit;
občinnou etiku, jedinou pro všechny členy společnosti, ve
které ti, kteří nedisponovali žrečeskou mocí v důsledku
osobitostí svého osobnostního rozvoje, uznávali moc/vládu
žreců vzhledem k jejich společensky prospěšné činnosti.

• *
• To bylo pro svou dobu velmi efektivní samořízení. Rodovákmenová svébytnost v té kultuře existovala, ale oddělení rodů a
  kmenů, přecházející do systematických konfliktů o území a moc
  jedněch nad druhými, nebylo.
  Jinak je nemožné pochopit, jak v epoše, kdy nebyl centralizovaný
  stát, byly postaveny a fungovaly jako strategické obranné linie
  takzvané „Hadí valy“. Výše identifikovaná řídící-algoritmická
  specifika ruské kultury to objasňuje
  ...
  Novgorodská a Kyjevská Rus, kde na konci prvního tisíciletí
  našeho letopočtu probíhal vznik „elitární“ monocentrické státnosti,
  která se ve svém historickém rozvoji proměnila v „elitární“ státnost
  současné Ruské federace, se zformovaly během krize a rozpadu té
  etnicky převážně slovanské a kulturou ruské odpočátku
  mnohonárodnostní civilizace, jsa její periferií.

P.S. Prehistorická ruská civilizace žijící kompaktně občinným způsobem byla v konfliktu s nomády:

V souladu s těmito historicko-kulturními a přírodně-geografickými
okolnostmi stepní nomádi podnikali vojenské nájezdy s cílem
pochytání otroků, pronikajíce desítky až stovky kilometrů do lesů46
.
Ale ačkoliv les představoval přirozený fortifikační systém, tak jako
každý „opevněný rajón“ negarantuje pro nepřítele absolutní
neproniknutelnost, tím spíše že v lesostepních oblastech, kde masivy
lesa a stepi se navzájem prolínaly, v důsledku čehož jasně projevená
hranice les-step neexistuje; a nakonec ačkoliv v lesích i cesty nebyly,
zvířecí stezky byly, protože kanci a losi žijí v lesích východoevropské
roviny i nyní, a kde projde los, tam projde i skupina jezdců; a v
minulosti žili v lesích i větší kopytníci – buvoli, zubři a tuři. Takže s
uměním orientace se mohla skupina nájezdníků dostat velmi hluboko
do lesů, v důsledku čehož ani stovky kilometrů od začátků lesních
masivů nebylo usedlé obyvatelstvo garantovaně chráněno od vzetí do
zajetí a vypálení obydlí během nájezdů stepních kmenů. Nájezdy ze
stepí bylo třeba zachycovat jak v počáteční fázi, tak v samotných
lesích, a často bylo třeba osvobozovat zajatce z kolon odváděných
kočovníky, protože každý člověk byl při kompaktně-občinném
způsobu života cenný. Jedním ze způsobů jak se zabezpečit před
nájezdy, bylo je „profylaktovat“, tj. organizovat pochody do stepí,
vypalovat ji na desítky kilometrů při vhodném směru větrů, kazit
zdroje vody atd., což přirozeně vyvolávalo podráždění stepních
obyvatel, žijících poblíž lesní zóny, které se projevovalo v jejich
odvetných a preventivních bojových akcích proti obyvatelům lesů