Estryd povedal/-a: odporúčam si to pozrieť/prečítať bez sprostredkovateľa

Díky, ale zastávám názor, že jakékoli poznání opírající se o písemné texty je zprostředkované, přičemž čím pozdější, tím zprostředkovanější. Je-li totéž téma (např. představa Boha- Stvořitele vykazujícího shodné "psychologické" rysy či kosmogonie vykazující shodné či podobné názvosloví i symboliku) zpracováno v časové posloupnosti v různých písemných zdrojích, je nanejvýš pravděpodobné, že spíše pozdější texty jsou inspirovány dřívějšími, než naopak, i kdybychom připustili jisté čarování s časovou osou.
Pokud vím, nejstarší známá písemná zmínka o Nibiru (Néberu) je obsažena v Enúma Eliš, a to jednak jako jméno nebeského objektu - hvězdy nebo planety přiřazované Mardukovi, jednak jako jedno z padesáti posvátných jmen boha Marduka, a to právě v jeho aspektu představujícího vítězství nad "mateřskou" bohyní Tiamat, z kusů jejíhož mrtvého těla následně stvořil Zemi.
Samotné slovo "nēberu" (též nēbaru, nēperu) je sumersko-akkadský výraz ve významu „přívoz, brod, přechod, křižovatka" apod.

Citace z Enúma Eliš - V. tabulka:

Marduk zbudoval sídlo velkým bohům,
hvězdy, jejich podoby, v souhvězdí seskupil.
Určil rok, stanovil jeho délku
a každému z dvanácti měsíců přisoudil po třech hvězdách.
(5) Když vymezil počet dnů jednoho každého roku,
vyznačil stanoviště hvězdy Néberu, aby označeny byly svazky těles nebeských.
Aby žádné z nich na své dráze nebloudilo, nedbalosti se nedopustilo,
sídla Enlila a Ey zřídil blíže ní.
Otevřel brány na obou stranách,
(10) závoru upevnil vlevo i vpravo.
V Tiámatině břiše umístil nebes výšiny.
(...)
A dál při výčtu jmen Marduka:

Néberu – nechť pevně drží přechody nebes a země,
(125) tak, že nahoře i dole je nikdo nepřekročí a na něj každý čekat bude!
Néberu jest jeho hvězda, jež na nebi jasně září.
Leží na křižovatce drah a ostatní jen na ni hledí
a takto praví: „Jméno toho, jenž středem moře neúnavně přecházel,
budiž Néberu, držitel středu!
(130) Nebeských hvězd ať stanoví dráhy,
ať všechny bohy jako ovce popásá!
Kéž Tiámatu zdolá a její život nechť do nesnází padne, nechť je ukrácen!
Lidstvu věků budoucích, příštím dnům,
ať nezadržitelně vzdálena je, navždy ať zmizí!“