Dnes bych vám chtěl napsat, jak spolu souvisí gaj, Semiramidiny zahrady, duha a fialova barva, Amerigo Vespuči a Pečeněgové, proti kterým se vymezil Putin.
Tedy začínáme.
Kdysi se osídlení lidí soustředilo výhradně kolem řek. Naši prapředci Praslované z tohoto faktu vycházeli i při tvorbě slov. Naše Slovanské jazyky jsou postaveny na 4 pravidlech o kterých ví jenom někteří. Tato pravidla byla uchována v systému Jasna, o kterém jsem již dávněji psal. Jasnu uchovávali po tisíciletí žrecové. Tedy 4 věže tvorby Slovanských jazyků. Co to znamená.
Když se podíváme na lidské tělo, tak představuje dvě strany mužskou a ženskou. Kde párové orgány měly svůj vlastní název podle toho, jestli se vyskytovaly na mužské, nebo ženské straně těla.
Tento princip funguje u všeho, tedy i u řeky.
Tedy, teče řeka. Zpravidla je jeden břeh řeky nízký a druhý břeh vysoký. Lidé se usazovali vždy na nízkém břehu řeky, tomuto osídlení se říkalo "selo" (u nás se toto pojmenování zachovalo ve slově - usedlost, osídlení, sídlo). Na nízkém břehu bylo pohodlné existovat. Voda byla blízko, byla dostupná, což umožňovalo rozvoj na této straně řeky.
Naproti na tomu na vysokém břehu řeky se stavěly pevnosti, protože z výšky je pohodlnější bojovat. Na vysokém břehu řeky se také umísťovaly hřbitovy, aby se hroby nezaplavovaly.
Na nízkém břehu, nejbližší část k řece, která byla často zaplavována a byla také součástí toku řeky, se nazývala "lug". Dále následovala část "pole". Za polem se nacházely "dvory" usedlostí. Pole od dvorů oddělovala cesta - "okolica". Byla to obslužní cesta, po které se dvorů navážela sláma, obilí a další plodiny z pole. Obytné domy se stavěly za dvory, tedy v části, která byla zaplavována jen při velkých povodních.
Dále za domy následovaly sady, které už tolik vody nepotřebovaly. Za sady pak probíhala hlavní komunikace, které říkali "ulica".
Za touto ulicí pak následovaly "luga", kterým se říkalo " verchovyje suchadoľnye luga" nebo jinak "suchodol". Dnes se u nás toto pojmenování zachovalo v pojmenování Pražské části - Suchdol.
Na těchto lukách se pořádaly různé posvátné akce se zpěvy, chorovody. Postupně se na svatých místech začaly stavět důležité stavby pro společnost - chrámy, písně, které se v těchto chrámech zpívaly se jmenovaly chorály. Tedy chorovody, chrámy, chorály.
Za "suchdolem" pak následovala porostlá keři a stromy "rošča" se svým potokem. U nás se toto slovo zachovalo ve slově "roští". A jak víme, jednotlivé pruhy země nebyly jasně ohraničeny a zasahovaly jedna do druhé. A právě přechod jednoho pásu do druhého se nazýval - "gaj", tedy dnešní "háj".
No a pak za "roščí" následovaly vrchy, skalní hory, na kterých v skalních štěrbinách rostly převislé mnohobarevné rostliny (skalničky), a také maliny, ostružiny, víno, divoký rybíz a mnoho dalších rostlin. Rostliny rostou jakoby vrch nohama, tedy skály působí jako visící sady - zahrady. A právě odtud pochází legenda, která mluví o divu světa Semiramidinych zahradách v Babylonu. No vše je mnohem jednodušší.
Pokud se podíváme na jednotlivé části osídlení řeky tak uvidíme: 1.pole, 2.dvor, 3.dom. 4.sad, 5.suchdol, 6.rošča, 7.visící sady na skalách hor.
Samotné slovo "amestida" znamená "premudrosť", myšlenku, nebo způsob myšlení. Tedy slovo Semiramida zkrácené sousloví sedm a ametida, tedy Semiramida. Tedy sedmá mysl, neboli sedmá úroveň myšlení. Slovo "ametida" se svázáno se slovy "metod, .... a také mefistofeles". Ametist je název polodrahokamu převážně fialové barvy. Metida, je jméno bohyně z Řecké mytologie. Mefistofeles je zlý duch, který nenávidí světlo. Fiška je v tom, že v duze je fialová barva 7. v pořadí, a tedy nejdál od bílé barvy - světla. Proto se fialová barva považuje za barvu zla. V klasickém divadle, jestli se objevila postava oblečena do fialové barvy, znamenalo, že se stane něco nedobrého.
V duze se fialová barva nachází nejdále od světla, na sedmé úrovni a jmenuje se Semiramida.
Pyramida se na duze nachází na 5.úrovni a její barva je belasá (golubaja). 5. úroveň odpovídá stepní louce - suchdolu, chrámu a observatoři.
Ale vraťme se k řece.
Jak jsem již psal, Slovanský jazyk je postaven tak, že nemá sinonymá. každá věc měla své pojmenování. A tak řeka na straně nízkého břehu řeky se nazývala "řeka" a řeka na vysokém břehu se nazývala "more". A vysoký břeh řeky, na kterém málokdo žil se nazýval "amerika". Tedy vše co se nacházelo na vysokém břehu řeky, byla amerika. No v různých krajinách se toto slovo vyslovovalo a psalo různě. Např. flandria, flamandia, armorika, amerika a mnoho dalších. U Rusů to bylo také myščera, piščera, pučina, pečora, pečeněga, a mnoho dalších. Tedy amerik bylo tolik, kolik bylo řek.
Tedy Amerika, je druhý, vysoký břeh řeky. Tedy Kolumbus přeplul řeku (moře) a byl v Americe.
Slovo "piščera" je svázaná se slovem "pučina" a odtud slovo "vspučennosť". Kdy se řeka "vspučuje" do břehu "Ameriky". Tedy někdo proplul řeku "vspučil" na druhý břeh "Ameriku", tedy, v psaných mnichy, análech dostaneš jméno Amerigo Vespuči. :)))) Tak se falšovala historie.
Tedy ne Amerika dostala název od Ameriga Vespuči, ale nějaká vymyšlená postava, ala jeden z dobyvatelů Ameriky, dostal jméno podle vysokého vspučeného břehu řeky.
No a nakonec rozšifrování dalšího rozhovoru Putina, kdy mluvil o "Pečenězích". Pečeněgové žili na vysokém břehu řeky, tedy v americe, tedy když Putin mluvil o Pečenězích, ve skutečnosti mluvil o Americe, tedy USA.
Jak to krásně do sebe zapadá, viďte.
Putin a Pečeněgové
Táto stránka je náhľadom príspevku fóra Kriticko-spoločenský blok KSB. Viac o fóre.