Také mě to velmi "srdí". Protože to diskredituje celou alternativu a dělá z ní spolek fanatických tlachalů. Konkrétně Baudyš patří k tomu horšímu, co se nabízí.

Toto není jediný případ. Jsou užívána "moderní" slova a sousloví, kterým sice málokdo rozumí, ale užila je nějaká autorita - tak to pozvedne i "mou" úroveň, Namátkou si nyní vzpomenu na často užívané slovo narativ. Tak často a velmi nevhodně to slovo užívají, až je to trapné a hloupé.

Narare je latinsky vyprávět, povídat. Takže onen narativ je docela obyčejné vyprávění, vylíčení příběhu. Proč nepoužívat české slovo, kterému rozumějí i děti? Bude někdo užitím toho latinského slova chytřejší, moudřejší, váženější? Já nevím, jak kdo, ale v mých očích je jen trapný.

Pak jsou informace, nad kterými se člověk musí zarazit - i kdyby nechtěl. Ta jsou typu "obrat o 360 stupňů". Tvrzení, že člověk, žijící zdravým životním stylem nikdy neumře - to je na nobelovku. Kdyby to řeklo děcko - pochopím. Ale ne čtyřicátnice či čtyřicátník. Takový člověk - s takovým "přehledem a zkušenostmi" - má autoritu na ezoscéně? Pak to vypovídá jen a pouze o vyprázdněnosti této scény. Takovýmto "guruúm" se mi chce vyprávět příběh o mé kolegyni, která přesně takto vzorným zdravým životním stylem žila - do té doby, co ji na chodníku srazilo auto s řidičem feťákem a vleklo ji 200 metrů.

K šílenostem nejšílenějším patří na ezoscéně lhaní. Co tím myslím? Třeba já budu tvrdit, že ke mně přilétá každý večer včelka Mája a mluví se mnou. Nic divného - budiž. Ona mi ale vypráví o budoucnosti lidské rasy a já se rozhodnu o tom informovat. V pořádku - pokud tlumočím s tím, že tlumočím podle svého chápání = tak, jak jsem její sdělení svými smysly zachytila.

V nepořádku to ale bude, pokud vyprávění budu tlumočit jako "slova včelky Máji". Pak jsem lhář, protože to skutečně nejsou slova včelky Máji, ale slova moje. Myšlenky "procezené" mou hlavou, takže nemusejí vůbec odpovídat tomu, co mi Mája sdělovala.

Pro hotentoty, kteří jásají, že se jim ta slova líbí, takže jim je jedno, kdo je řekl, napíšu - není to jedno. Není to jedno, protože je tu tvrzení o autorovi a to je lživé. V historii bylo pár takových momentů, kdy se o to stejné někteří lidé pokoušeli. A i když ta slova byla nádherná, vždy byla určená za falzifikát, protože nepatřila tomu, komu byla přiřazena. Možná kdyby falzifikátoři po pravdě řekli "je to mé dílo", situace by dopadly jinak.

Pro pochopení ještě příklad lehčí a konkrétnější. Třeba já začnu najednou tvrdit, že ke mně každý večer přilétá Putin a bavíme se o světové situaci, kdy, kde a jak. A já to tu začnu vydávat jako "Putinova slova". Budu důvěryhodná - nebo budu za lhářku? A nebylo by celé věci prospěšnější, kdybych dopředu uvedla "myslím si, že mi info předává Putin a takto jsem to pochopila"?

Na závěr mám ještě jedno podezřené, které se začíná krystalizovat do jistoty = že to mnohým lidem vyhovuje!

Chtějí být klamáni z mnoha důvodů, protože se bojí pohlédnout na realitu - natož aby se snažili jí porozumět. Není to o "zachování si pozitivity" - to je jen výmluva. Pozitivní jsme i v realitě, kdežto bez reality jsem jen přítěží pro ty, kteří mě musejí tou realitou vést.

Toto téma je vlastně o obelhávání sebe sama - z různých směrů. A také se sem dá přiřadit i mnoho dalších "nemocí" naší doby - např. vnímání politiky jako fanklubu. Jsi pro Losnu nebo pro Mažňáka? Takto se nás ptají třeba v konfliktu na UA, nyní v Izraeli. Kdo chápe, že nemusím být ani pro jednoho a dokonce ani pro třetího Mirka Dušína - a přesto mám vizi, jak to řešit.