Za Katyň se kdysi "omluvil" už Gorbačov, pak se přidal i Jelcin a později i Medveděv. Což...

Mohli bychom to považovat za přiznání, kdyby pánové nebyli skvrnou na rouchu Rusi. Tvrdili to už tehdy nacisté. Jenže pochybnosti může vzbuzovat už fakt, jak teatrálně tenkrát nacisté jakoby "našli hroby" a co se kolem toho dělo. To víc jak co jiného připomínalo nacistickou propagandu - stejně, jako přiznání Gorbačova, Jelcina i Medveděva může evokovat snahu zalíbit se a vlézt do západního zadku ještě hlouběji.

Kdysi býval na netu obsažný materiál a přímo autentický zápis z výpovědi prof a doktora Františka Hájka, který se jako patolog účastnil exhumace na místě. Výpověď byla z r. 1945 a snad dva měsíce po válce.

Nyní jsem nic takového už nenašla a nevím, kde to hledat, zda to ještě existuje. Ale zjistila jsem, že je k tomu kniha, z které nyní citují obvinění v soudním procesu jakoby "popírání Katyně".

Mám tu audio čtení ze Svobodného rádia, tak snad to pomůže k vytváření si vlastních úsudků o celé věci:

A pro zájemce tu mám ještě příběh, jak se tam prof Hájek dostal a co bylo kolem toho. Vlastními slovy převyprávím.

Když v r. 1943 Němci našli první katyňské hroby, spustili kolem toho velkou mediální kampaň po celé podmaněné Evropě. Svolali z celé té podmaněné Evropy tehdejší kapacity v oborech, které mohly něco smysluplného o exhumovaných tělech říct. Samozřejmě - novináři nesměli chybět.

Za protektorát jel prof doktor Fr.Hájek a pak novinář a spisovatel Fr. Kožík. Za Slovenský štát tam také někdo byl - jméno mi vypadlo, snad bude zmíněno v četbě.

Že se pánům nikam jet nechtělo a že ta cesta nebyla dobrovolná - o tom snad nikdo nepochybuje. Stejně se dá usuzovat na závěry v podaných zprávách po návratu. Co také napsat, když Němec je pánem nad vaším životem a smrtí? Kožíka ten "výlet" velmi poznamenal a později vyprávěl, že nezažil větší štěstí než pohled na rodnou zemi při návratu. Oba - on i profesor - měli od samého počátku cesty v koutku duše obavu, že se už nikdy domů nevrátí.

Oba pánové po válce vypověděli to, co skutečně viděli a pan profesor to, co skutečně ohledáním těl zjistil. Z jejich poválečné zprávy vyplývalo, že těla ležela v zemi mnohem kratší dobu, než tvrdili Němci. Tedy - do země se těla dostala až v době, co už území dobyli Němci.

Nová svědectví podali v r. 1945, tedy v době, kdy ještě v naší zemi nevládla KSČ. Pánové ale nesli čas od času útoky, nařčení a obviňování i mnoho let po válce, že jako vypovídali pod "sovětským vlivem". konkrétně Kožík, jinak velmi úspěšný spisovatel, se dožil "sametu" a byl atakován i poté. Byl tím naprosto znechucený.

Na závěr připomenu jednu důležitou okolnost, proč Němci potřebovali takovou kampaň. V únoru toho roku 1943 totiž definitivně přišli o své armády u Stalingradu a celý svět se o tom ohromném fiasku dozvěděl. No a zhruba v polovině dubna jakoby našli zakopaná těla. A tento teatrální německý výstup nebyl jediným za dobu jejich "dobývání". Namátkou si vzpomenu na obdobný "zájezd pro porobené osobnosti", zvláště těch, o kterých bylo známo, že k SSSR chovají sympatie. Zavezli je tenkrát na území dnešní UA a tam jim ukázali "sovětská zvěrstva", spáchaná rukama banderovců a melnykovců. Daly by se pro tento účel (= důkaz naci propagandy) zmínit i krátké filmy o koncentračních táborech coby ozdravných, relaxačních a vzdělávacích centrech s bazény a hřišti.

Zase jsem se rozepsala, omlouvám se. 🙂 V učebnici by opravdu nemělo stát, že to udělala NKVD. Možná tam pro spravedlnost podotknout, že ruská strana odmítá svou vinu, kdežto tzv. západ jí vinu stále dává.