A.S.Puškin: Práva

(pro všechny lidi dobré vůle)

Práv málo vážím si, jež hlásá hlučný dav,

a jež tak popletla nejednu z moudrých hlav.

Já na to nereptám, že nedají mně bozi

se vyzout příjemně, když zdanění mně hrozí,

neb carům překážet se mezi sebou bít;

a též mne nepálí, zda tisk má volnost mít.

by škádlil hlupáky; neb zdali censor bdělý

mez klade žurnálu, v němž řádí šprýmař smělý.

'To všechno, vidíte, jsou slova, slova jen!

Já jiných, lepších práv jsem krásou uvlečen;

mně třeba svobody jist jiné, mnohem krasší...

Žít z vůle národa, žít z vůle vlády naší –

zda není jedno vše? Bůh s nimiž... Nikomu

se nezodpovídat; jen sobě jednomu

být práv a počet klást, a za lokajské prýmy

neshýbat svědomí, ni hřbet svůj hrdě přímý;

tu i tam těkati, kam volá vlastní cit,

krás božské přírody se nemoc' nasytit.

a co duch nadšený kdy v umění znal stvořit.

v to s dojmy sladkými se beze slova nořit –

to je štěstí! to jsou práva!