@Michaela1

Souhlasím a děkuju, moc si toho vážím. A abych tu nekazila téma, napíšu cosi všeobecně a přesto k tématu.

Nevím, jak to kdo vnímá a zda vůbec nějak vnímá jev, o kterém se chystám psát. Všimla jsem si už za doby kovidové jistého jevu, který přetrvává do dneška. A asi tak i zůstane.

Kdysi dávno v porevolučních dobách se formovala ezoscéna a stála na začátku svého prudkého rozvoje. A už tehdy se objevovala proroctví, že v dobách zlomu dojde k novému rozdělení lidí a zmatení jazyků ve smyslu biblické věže babylonské. Popisovali to tak, že dva lidé v jedné realitě si budou vzdálení a neschopní si porozumět a to ani tehdy, když budou mluvit stejným jazykem. Zdálo se mi to tehdy fantastické až fantasmagorické. Později mě v tomto názoru utvrzovali noví ezáci, kteří tato proroctví zamotali do "převibrování do jiných prostorů". Jenže čas šel a nastala doba kovidová, kde jsem začala vnímat fenomén neporozumění si. Osobně jsem si to nazvala "někdo z nás dvou má v hlavě vítr".

Jde o situaci, kdy ten druhý (asi) vůbec nevnímá, co říkáte a stále si vede svou. Za všechny prožité situace uvedu jednu, kdy jsem po přestěhování potřebovala sjednat poskytovatele internetu. Nic z technických okolností nebránilo až do situace, kdy slečna na druhém konci telefonu řekla, že mi smlouvu pošle na mobil a já ji mám digitálně podepsat. Odvětila jsem, že nemám "chytrý mobil" a na tlačítkovém se mi požadované nepodaří. "Každý má chytrý mobil." "Jak vidíte, tak já nemám." "Tak si ho pořiďte." "To jako abyste mi měla kam poslat dneska tu smlouvu? A nebylo by jednodušší, kdybyste tu smlouvu dala technikovi a já ji podepsala osobně doma?" "My máme takové postupy. Tak vám pošlu smlouvu na email." "Vždyť nemám připojení k internetu." "Tak si dojděte někde do knihovny nebo k sousedům". "Knihovna tu není a sousedy neznám. Nemohl by tu smlouvu dovézt váš technik?" .... Končilo to slečniným hysákem, že ona se tak snaží a já všechno sabotuju. Tedy - nekončilo, protože konec nastal mým poděkováním a odmítnutím takovýchto služeb. U jiného poskytovatele šlo všechno to, co u slečny nešlo kvůli "my máme takové postupy".

Proč to vypisuju? Protože jsem už na určitý druh chování přivykla - a vím, že se nemám "osobně emočně angažovat". Ti lidé jsou pro mě zvláštní a opravdu žijí v jakési jiné realitě. Jsou pro mě nepochopitelní - a já jsem asi stejně nepochopitelná pro ně. Nemá cenu se snažit o nějaké "sjednocení", protože to není z mně neznámých důvodů možné. Takže ti staří "ezáci" měli nejspíš pravdu a lidstvo je už rozdělené.

Ze stejného pytle jsou i dnešní studenti a náctiletí, kteří - jak bývalo po staletí zvykem - nerebelují proti autoritám a systému, ale naopak s nimi souhlasí a brání je (ho). Je to jev nebývalý, protože ambiciózní mládí vždy chtělo měnit svět a alespoň zvelebovat dle svého systém, ve kterém žijí.

Přání do dalšího roku raději napíšu do jiné rubriky. 🤤