Ešte Sumer a Akkad:  

"V sumerské mytologii nalezneme popis stvoření člověka v básni 'Enki a Ninmach'. Děj mýtu nás zavádí do doby, kdy po oddělení nebe od země museli bozi ještě sami pracovat. Vládcové pozemských a kosmických sfér si nebyli nijak rovni. V božím panteonu tak jednoho dne vypukne vzpoura pracovníků a vzniklý spor dostává za úkol vyřešit vládce sladkovodních hlubin a pán moudrosti Enki Přikazuje rodičce Ninmach, "bohyni Matce" stvořit člověka, který bude místo bohů obdělávat zemi a lopotu bohů tak na bedra svá vezme. Tak se také stalo. Bohyně stvoří hliněné modely lidí, jimž potom Enki určí osud. První lidské bytosti v sumerské mytologii, Sigensigdu a Umul, však nespadají do kategorie bytostí schopných používat rozum, jsou pouhou předlohou tvaru lidského těla ... Enki ( sum. "pán země", akk.Ea) - bůh moudrosti a zaklínání, vládce Apsú. podzemního sladkovodního oceánu, bůh pramenů, vod, dárce plodnosti. S bohyní Damkinou zplodil syna, Marduka. (- Duchovní prameny života-Stvoření světa ve starých mýtech a náboženstvích. Přel. Heller, Jan; Černá Zlata; Filipský, Jan. 2.vyd. Praha: Vyštehrad, 1997), ~ První lidé nejsou schopni používat rozum . Právě tímto znakem se sumerské názory na stvoření odlišují od představ starozákonních i řeckých ( Béróssa, Alexandera Polyhistora). - Duch.prameny života, Stvoření světa v mýtech a náboženstvích. Přel. Heller, Jan; Černá Zlata; Filipský, Jan. 2.vyd.. "Šest nedokonalých lidí vznikne kvůli opilosti svých tvůrců. První lidé, uhnětení z hlíny jsou nemocní, ale Enki jim přesto určuje osudy. Dostane se při tom znovu s Ninmach do sporu o to, kdo je mocnější. Hádka končí přirozeně smírem, protože "božský řád" (jakási kosmická rovnováha) nesměl být natrvalo porušen. A tak lidé budou dále počínáni spojením muže a ženy, budou stavět chrámy a pracovat.Mýtus, z něhož je následující ukázka, se dochoval pouze v pozdních opisech, z doby starobabylónské ( 18.stol.př.Kr. ). Samotný příběh "Enki a Ninmach" byl tradován po dlouhou dobu. V dvojjazyčných sumersko-akkadských opisech ještě v Aššurbanipalově knihovně v Ninive ( 7.stol.př.Kr. ). 

Enki s Ninmach společně pivo pili 

a jejich mysl byla rozjařena. 

( ... ) 

I vzala Ninmach hlínu nad oceánem Abzu: 

Člověk první, jejž stvořila, svou slabou paži 

ohnout nemohl a neudržel nic. 

Enki, když prvního uviděl se slabou paží, již ohnout nelze 

a která neudrží nic, určil mu osud - dvorním sluhou se stal. 

Člověk, druh jejž stvořila, viděl málo a stále mrkal. 

Enki když druhého spatřil, jenž viděl málo a mrkal stále, 

osud mu určil - umění zpěvu mu daroval. 

Třetí člověk, jejž stvořila, měl nohu strnulou

Enki, když uviděl třetího, jenž nohu měl strnulou, 

práci se stříbrem ho naučil, jeho zář odléval.  ....................Stvoření člověka uhnětením z hlíny patří do okruhu mytologické tradice jihomezopotamského města Eridu, z níž později čerpali i Babylóňané ( epos o Atrachasísovi ). Lidé jsou bohy hněteni, formováni ... , odtud také latinský název pro tento druh stvoření - "formatio". 

Člověk čtvrtý, jejž stvořila, stále jen močil. 

Enki, když čtvrtého uviděl, jenž neudržel moč, 

koupal ho ve vodě, zaříkával, za osud 

tělu jeho jen život holý dal. 

Pátého člověka stvořila, byla to neplodná žena. 

Když Enki tu ženu neplodnou uviděl, 

určil jí osud, do harému ji dal. 

Šestý člověk, jejž stvořila, úd mužský ani pochvu neměl, 

za osud mu stanovil, aby stál před králem, 

Enki tvořil podle hlavy její, těla, úst i vnitřností. 

Bohyni Ninmach při tom řekl: 

"Z údu vztyčeného semeno do lůna ženy vstříknu, 

Ta žena porodí!" 

( ... ) 

Druhý člověk byl Umul. Jeho hlava nemocná byla, 

jeho život byl konci blízko, 

plíce měl nemocné, srdce nemocné, vnitřnosti nemocné. 

Hlava mu na těle visela, chléb do úst nevložil, 

ramena jeho byla slabá, jeho nohy byly slabé, 

do pole vyjít nemohl. Takového člověka Enki stvořil. 

I praví Enki bohyni Ninmach: 

"Člověku, jejž jsi stvořila, určil jsem osud, 

já dal jsem mu obživu, 

nyní i ty člověku, jejž stvořil jsem já, 

osud urči, nechť pojídá chléb! 

Slovo, jež vyšlo z mých úst, kdo změnit může? 

Člověk, který jde za tebou, tvar podle mne má. 

Ať modlí se! Nechť ještě dnes v rozum tvuj věří! 

Bozi všichni mají své příbytky, Umul ať nyní dům pro mne postaví!" Akkadská mytologie.............................. Semitští Akkadové ve svých představách o stvoření člověka úzce navázali na sumerskou tradici. Literárně je ztvárnili v mýtu o Atrachasíssovi, ,jehož nejstarší znění pochází z doby starobabylónské, kdy v Babylónii vládl král Ammísaduka ( 1646-1626 př.Kr. ), z města Sipparu, kde na třech tabulkách je zaznamenal písař jménem Núr-Ajja. Byl-Ii on zároveň autorem, je nepravděpodobné, leč nikoli nemožné." 25 Podobně jako v sumerské básni "Enki a Ninmach", tak i v mýtu o Atrachasíssovi se bohové museli zpočátku sami starat o své živobytí: 

" ... Když bohové ještě byli lidmi, (zaujímavé, pozn.)

pracovali a lopotili se, 

velká to byla lopota, 

těžká práce a mnohá nesnáz. " 

Jedna skupina bohů utiskovala proto bohy jiné. Velcí Annunakové Igigům všechnu robotu uložili : 

" ... I počali Igigové hloubit řeky, 

kopali kanály, aby ožila zem. 

Nejprve řeku Tigris bohové vyhloubili a posléze Eufrat. 

( ... ) Počítali léta lopoty. 

Dva tisíce a pět set let Igigové /nesmírně těžce robotovali ve dne i v noci.  25 Duchovní prameny života,Stvoření světa ve starých mýtech a náboženstvích. Přel. Heller, Jan; Černá Zlata; Filipský, Jan. 2.vyd. Praha: Vyšehrad, 1997. s. 75. 2~ Annunakové ( sum. "knížecí sémě" ) - kolektivní označení bohů nebes a země. Podle mýtu "Enúma eliš" jich bylo celkem 600, 300 nadzemních a 300 podsvětních. V protikladu k Igigům však představují převážně bohy podsvětí. -

 Spílali a naříkali, 

Na práci kopáčů žalovali .... " 

Bohové Igigové byli vyčerpáni každodenní robotou a rozhněváni se nakonec vzbouřili. Povzbuzováni svými vládci, vydali se na pochod k sídlu boha země Enlila, obklíčit jeho chrám. Aby bylo odstraněno nebezpečí hrozícího konfliktu, bylo rozhodnuto o stvoření člověka, jenž odnynějška bohům bude sloužit a konat za ně těžkou práci, aby se bohové již více nemuseli starat o své živobytí. Tak se také stalo: 

" .. . Prvního, sedmého a patnáctého dne v měsíci 

Enki připravil očistnou lázeň. 

Boha Geštuge, jenž rozumem byl obdařen, 

bohové společně zabili. 

S jeho masem a krví 

Nintu smísila hlínu. 

V příštích dnech bubnu naslouchali

Z božského těla vzešel duch ,

člověku živému své znamení vtiskl 

a byl tu na věčnou jeho paměť .... " 

Nintu ( sum. "paní, jež dává žít"; "paní žebra" ); Bélet-ilí ( akk. "paní bohů" ); Mami dets.,různá jména pro bohyni Matku, rodičku bohů a stvořitelku člověka. V době vzniku eposu byly pravděpodobně chrámové obětní obřady ohlašovány nebo doprovázeny údery na buben. ~ "Duch", v akkadštině etemmu - tímto výrazem je označován především "duch zemřelého člověka", jenž děsí a napadá lidi živé. V daném kontextu je však třeba tento výraz chápat jako jakousi božskou nesmrtelnou substanci, jíž je člověk obdařen, která oživuje hmotu, z níž je stvořen, přetrvává i po jeho smrti a z níž se stává onen obávaný "duch zemřelého" - Mýty staré Mezopotámie. Přel. Hruška, B.; Matouš, L.; Prosecký, J.; Součková, J. Praha: Odeon, 1977  Avšak mýtus o Atrachasíssovi není jen příběhem o stvoření a ujařmení člověka. Je také příběhem o konfliktu, následně vzniklém mezi bohy a lidmi. Bohové se na "lidské plémě" 

rozhněvají a ztrestají ho: 

"Po sedm dní a sedm nocí 

řinul se déšť, běsnila bouře a potopa ... 

( ... ) 

... Potopu na sebe přivolali hroznou, 

jak mrtvé vážky 

pokřyli moře a řeky. " 

Tento trest ale není odpovědí na nějaké provinění či hřích. Člověk je nadán rozumem, a tak je bohům na obtíž svým samotným konáním. Je jim na obtíž svou samotnou existencí! Nejde tu ani zdaleka o nějaké kauzální pojímání viny a trestu, jak se vyvinulo až v dobách pozdějších. Mnohem spíše se tu uplatňuje ryze sumerská představa o nevyzpytatelnosti božího konání."Odkud se tento tvor živý vzal? Jak mohl člověk přežít tu zkázu?"