ad Nikola Bornová:

Paní plně chápu, protože jsem v obdobné situaci = od "doby kovidové" nevycházím z údivu a často přemýšlím, jestli jsem se zbláznila já nebo ten, se kterým jednám (vedu hovor, poslouchám jeho názor či náhled na život... atd.). A také pro mě je svátkem, když narazím na "spřízněnou duši" = člověka, kterému to ještě normálně myslí.

Psala jsem tu několikrát své povzdechy - to když překvapení docházelo až k vyděšení. Dělám to hlavně kvůli tomu, abych se ujistila, že jsem stále nenakažená mozkožroutem. Vyděšená jsem byla třeba před lety při zjištění, že lidi na nádraží nebo v "sockách" (=hromadné dopravní prostředky) si už spolu nepovídají a ani nekoukají po krajině nebo po okolí. Oni koukají do mobilu! Všude - dokonce i za chůze. A dnes je to ještě horší. Dokonce i dojíždějící žáci a studenti si nepovídají - i když čekají se spolužáky a kamarády. Takové dospívání bez holčičích řečiček a klučičího škádlení? Smutné, šedé a ploché. Nevyměnila bych skutečného kluka, který mě od autobusu vyprovázel domů za nějaké "lajky" na síti.

Nevím, čím to, že některým lidem "mozek uletěl" a zůstal jim v hlavě jen ševelící vítr. Chtěla bych to vědět. Přílišná náklonnost k masmédiím? TV od rána do rána? Sítě? Očkování? Nějaká neznámá nemoc? Opravdu nevím a těžko kdy se to dozvím. Zatím jsem si všimla jen pár shodných znaků a jedním z nich je urputná snaha tu "svou pravdu" do světa nejen hlásat, ale hlavně ji prosazovat - ať to stojí co to stojí.

A přidám k infu o autorce, že před pár dny byla vláčená jakousi "redaktorkou" Seznamu za "dezinformace a řetězové emaily". Odkaz na to dávat nebudu, kdo chce, najde si to - je to nějaká Ciroková, která bez ohlášení vlezla za paní až domů a tak "odhalila dezinformátora". 🙄 Všechno jen proto, že blogerka napsala článek s otázkami k předvánočnímu střílení. Otázky, na které nedostala odpovědi. Takové mám taky - a dosud.