K tématu eutanázie mám vlastní "netový zážitek" zpřed mnoha let, kdy ještě na Seznamu existovaly blogy s diskusemi. Někdo tam dal úvahu nad tenkrát novým a neobvyklým tématem - eutanázie. A já si "dovolila" napsat svůj názor. No.... tenkrát jsem ještě nebyla "diskusně otřískaná" a tak jsem si doma pobrečela - s tím, jak je možné, že lidi s takovým myšlením existují (jsem důvěřivá naivka nejspíš celoživotně).

V tom názoru jsem hlavně upozornila na možnost zneužití a také společenský dopad = že u lidí vznikne dojem, že brát někomu život je vlastně normální a dokonce humánní. Což - podle mého - zcela určitě není. Dokonce i člověk, který o takový "výkon" požádá sám, to nemusí dělat ze svého svobodného rozhodnutí, ale může být k tomu zmanipulován, dotlačen. A nemusí jít jen o starého člověka.

Na mou hlavu se sneslo, že jsem nelidská a bezcitná kreatura, protože nechám raději lidi v bolesti a utrpení. 6e ona - má největší oponentka - si zažila odcházení příbuzné s rakovinou - a už se nemohla ani podívat na takové utrpení. Oponovala jsem, že to tak viděla ona = ona tak prožívala stav té příbuzné a ona jí přála smrt. Věděla ale s jistotou, že si to tak přeje i ona postižená?

Eutanázie je podle mého dalším krokem k prolomení další lidské etické normy = zabíjet je normální a humánní. Podle mého příprava na "společenskou normu", kdy se budou nějak nepohodlní, zbyteční či "ekonomicky nevýnosní" lidé prostě usmrcovat. Prostě - lidé budou degradovaní na "spotřební materiál" a také se tak s nimi bude zacházet. Možná s tím souvisí i stále se opakující nenávistná kampaň a štvaní proti důchodcům.

Ostatně - s domácími mazlíky už dneska jednáme právě tak a málokdo se pozastaví nad tím, že stáří není důvodem k násilné "likvidaci".