K příběhu by se mělo dát i poučení. A to ukrajinský příběh má - pro nás speciálně.

Od samého počátku majdanu jsem upozorňovala na paralelu mezi námi a UA = že se to u nás může stát taky. Že máme také "dostatečně zblblou" část populace, kterou zajímá o politice jen to, jak kdo vypadá. A tato část je taky schopná a ochotná za cizácký peníz skákat na pražských majdanech (= náměstích) za cokoliv. Obávám se, že Slovensko je na tom stejně. Copak neznáme od nás ony "bájné vidiny západního způsobu života"? Jak je tam všechno lepší a tráva zelenější? Copak nejsme schopní zapomenout na základní rysy fašismu a úplně ignorovat, že se plíží a vtírá i do naší společnosti? A nevidíme dneska už zcela jasně, že i nás si podmanili jako otroky, používají pro své zájmy jako onuce a máme pro ně hodnotu spotřebního materiálu?

A i naši migranti v zahraničí nikdy nebudou doma. I když se tamní domorodá komunita snaží chovat se k migrantům přátelsky, nikdy je nepřijme "za svoje".

Je proto pro nás velmi důležité chovat se a myslet zodpovědně, abychom nepřišli o svou zemi jako Ukrajinci. Protože - oni ji dneska už fakticky nemají, protože ji banderovská klika zaprodala. Dluhy, které nyní má, se nikam nevypaří a ten onen "velký přítel západ" bude po nich chtít všechno do poslední hřivny. Stejně, jako chtěli po nás v poválečných letech za naše vojáky a legionáře. Do poslední tkaničky a knoflíku jsme vše zaplatili.

Slováci jsou nyní napřed - co se týká odpovědnosti a svědomí za osud země a národa. U nás tomu říkáme "druhé slovenské národní obrození". V Čechách zaostáváme.... a jde z toho už celkem strach....