dík @jardob za přesné znění rozhovoru, ukazuje nelidskost GP:

Už vám niekedy napadlo predvádzať svoju inteligenciu pred vašim psom?

Celý ten rozhovor ukazuje nelidskost GP. Protože člověk má často se svým přítelem upřímný vztah. Jeshua říká Pilátu Pontskému v díle Mistr a Markétka - ty máš rád jenom svého psa. Člověk používá svoji inteligenci i k tomu, aby byl pes šťastný a pes svou (a že dokážou být chytří) zase ku prospěchu svého společníka. Společník i třeba "méně inteligentní" je pořád cenný natolik, že se vyplácí s ním radit a hovořit.

Mě například nikdy nenapadlo poměřovat svou inteligenci se psem, jednat jsou ty inteligence nepoměřitelné, protože operují v jiném prostoru a pak je tu nebezpečí, že by se ten pes ukázal chytřejší než já a byla by to pro mě ostuda

Poznámka:
Zanzobin ho "dostal" šikovnou otázkou, odkryl jeho pýchu: Mohl by jste lidem předvést svoji inteligenci?
A on se chytil, lidská motivace je jiná. Člověk rád pomáhá bez odměny, rád se zapojuje do celku, přináší mu to pocit blaha a sounáležitosti se stvořeným světem, rád tvoří a rád sdílí výsledky své tvorby.

Přišlo mi ještě:
Je to v podobném duchu jako ten filosof co odpověděl Alexandru Velikému, který se ho zeptal: "Mohl bych pro Tebe něco udělat?" a on odpověděl, "Uhni stíníš". Vypadá to, že onen člověk měl leccos společného s GP. Mohl třeba odpovědět, "pro mně ne, mám vše", ale pro občany, pro lidstvo by bylo dobré udělat to a to, třeba "založit nějakou školu" zlepšovat vzdělání obyvatelstva, něco by se našlo a Alexandr by to pravděpodobně podpořil, už jenom proto, aby neztratil tvář. Napadají mě i další možnosti jak situace využít a ne jenom prezentovat "svoji nadřazenost".