Chtěla bych k tématu "žití vesnice x město":
Je přece známé, že člověk potřebuje ke svému vývoji také nějaký ten životní prostor. Zvláště pak přírodu (vodu, lesy, louky). Kvůli své regeneraci, vývoji a neztrácení lidskosti. O tom nemusíme diskutovat.
Město není schopné toto všechno lidem zaručit a poskytnout.
Dneska lidé vyhledávají velká města hlavně kvůli pracovním příležitostem. Lidé mladí a svobodní v něm nalézají "zážitky" všeho druhu. Pro děti už velké město není tak přitažlivé a pro starší generaci je velké město přímo zhoubné. Jenže - do měst se soustředí vše - od lékařské vybavenosti po školská zařízení, kulturu, občanskou vybavenost...
Socialismus se pokusil o "kompromis" a částečně se mu to i dařilo. Na vesnicích byla veškerá občanská vybavenost, v těch větších i kulturní domy nebo "nepotravinové" obchody. Hlavně - naprostá většina obyvatel měla práci přímo v místě a nemusela nikam dojíždět. Lidé zde nebyli nuzáci, často vydělávali i víc, než ve městech. Pak bylo možné "natáhnout" sem i služby, protože každá služba bez movitých zákazníků prostě "zajde".
Proto dneska máme vesnice plné "důchodců na dožití", vesnice bez občanské vybavenosti a služeb - a často i bez dopravního spojení. Není tam totiž práce. Tam se žije moc těžce a dost městských romantiků s naivními představami "návratu k přírodě" zde brzy končí.
Se stejnou situací se střetlo i Rusko, kdy zrušením družstev, kolchozů, sovchozů a jiných venkovských výrob odešly z vesnice pracovní příležitosti. Tím odešli i lidé v produktivním věku. Zmizely služby a občanská vybavenost. A zbyly jen prázdné, rozpadající se domy, vylidněná místa, kde dříve bujel život. V lepším případě zde v pár domech žijí ještě důchodci, kterým nákupy vozí občas příbuzní nebo dobrovolníci.