@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

Aj keď osobne mám vyhrady používať "JA" na takéto účely, lebo JA=duša, nie psychika. Na zdravú psychiku by bolo lepšie vymyslieť iný termín.

Tady se také neshodneme. Co je špatné na tom, když řeknu, že Já vidím tu kterou věc po svém, mluvím jen za sebe. Tím dávám najevo, že Já to vidím tak, zatím co ty to můžeš vidět jinak. Naopak tím dávám šanci protějšku, aby mohl prezentovat svůj názor. Naopak nerad používám termín každý, nebo nikdo, protože to člověk mluví i za druhé, kteří můžou věci vidět jinak.

Tento príklad, čo uvádzaš, je v pohode. Sú to také normálne vety zo života. Ja som hovoril o tom "EGO vs JAVSTVO". Väčšina ľudí vníma termín "ego" v negatívnom zmysle. Ty ho vnímaš v čisto pozitívnom zmysle. Tým pádom ak sa ty a ešte niekto budete baviť o egu, tak každý z vás bude hovoriť o niečom inom a nepochopíte sa. Ja som špekuloval nad tým, aký termín namiesto "ego" vymyslieť pre ten význam, ktorý pre "ego" používaš ty. Ešte som nestretol nikoho, kto by pojem "ego" vnímal pozitívne ako ty. Ale zaslúžilo by si to mať svoj termín, ktorému by každý rozumel.

Citace ze sociologické encyklopedie:
ego – (lat. já) – většinou nepřekládaný pojem chápaný buď jako synonymum pojmu já, nebo v následujících specif. smyslech: 1. jako akcent na osobní zážitky a způsoby jednání, vědomí vlastního prožívání a jednání – tzv. vědoucí já; 2. jako poměr k sobě samému, sebehodnocení, a to ve dvojím smyslu – a) za koho se člověk považuje, jaké vlastnosti si připisuje, jaký obraz má o sobě samém, tj. tzv. reálné ego; b) představy o tom, jaký by chtěl člověk být, jaké vlastnosti by si přál mít, neboli „ideální ego“ (poměr reálného a ideálního e. vyjadřuje sílu ega – čím více se oba tyto obrazy od sebe liší, tím je e. slabší, a naopak); 3. jako vědomí osobní identity, kontinuity a jedinečnosti, tj. „vědomí já“, které může být v některých psychotických stavech porušeno, může mít různé dílčí aspekty – např. „tělové já“, sociální já (akcentované vztahy k soc. okolí a reflexe těchto vztahů soc. okolím). Pojmu e. je blízký koncept já ve smyslu jáství, faktoru organizujícího udržování a restauraci psych. rovnováhy prostřednictvím obrany e. i zvyšování hodnoty sebe sama prostřednictvím expanze e.. Angažované e. (ego-involvement) M. Sherifa a A. H. Cantrila (1947) upevňuje pozitivní sebehodnocení objektu. G. W. Allport (1970) nahradil pojem e. lat. termínem proprium, což je to, co patří určitému jedinci, něco, co je mu trvale a intimně vlastní (od tělového smyslu a smyslu pro sebeidentitu až k obrazu sebe sama, ego-vztažnému jednání a snažení). E. R. Hilgard (1967) rozlišuje fenomenologické e. (tj. různé aspekty vědomí já) a e. jako vydedukované centrum osobnosti, kolem něhož se organizuje psych. aktivita jedince.
Zvýrazněná část se shoduje s mým chápáním ega. Kupodivu, nic negativního tam nevidím. Vyvstává otázka, jestli tvoje a i dalších kolegů, chápání ega, jako negativa, není pokřivené.

Aj kvôli takýmto a podobným výkladom som termín "ego" , ako som už písal, nerád používal. V tomto som Ja striktný, Ja nezmiešavam nijakým spôsobom dobro a zlo, pravdu a lži ani čo sa týka ich pôsobenia v ľuďoch, ani pojmovo. (napr. termíny duch, duša /v pozitívnom zmysle/ pojmovo s Jardobom uvádzame opačne, vieme prečo, nie však významovo). Ja to oddeľujem na 100%. Bez kompromisov. To znamená dve antagonistické konštrukcie v mysli. Jedna stvorená Bohom, pravá myseľ, pravé Ja som , pravá identita, typ psychiky Človek(podľa KSB), pozitívna myseľ....druhá vyfabrikovaná" inžiniermi"(ako sa vyjadril Jardob), nepravá myseľ, pseudomyseľ, nepravé ja som, podľa KSB ostatné typy ľudskej psychiky, falošná identita, negatívna myseľ, "ego"- ktorá zachytáva, prekrúca, filtruje, skresľuje, zamoruje, falšuje výstupy pravej mysle a sfalšované ich uvádza do procesu. Moje ja má tendenciu to robiť neustále, no rozlíšením, vôľou a voľbou ho Ja odpájam. Niekedy to vôbec nie je ľahké. Nejaký kuvik sa môže ozvať že je to schizofrenické. S týmto to vôbec nemá nič spoločné. Žiadne bludy ani halucinácie nie sú prítomné, je to len čisté rozlišovanie dvoch síl a výstupov.....Pozn.: vedomie, sebauvedomenie, Ja, sloboda voľby, život sa nachádzajú v pravej mysli, v duchu (podľa teba Jardob v duši). Tieto pozit.zložky sú aj v démonických entitách v negat.stave bytia. No prevládajúca konštrukcia u nich je"superego". Možno tento pozitívny esenciálny základ u všetkých sebauvedomujúcich bytostí označuje Ogar ako "živatmu" (život-átman) a on- resp. odkiaľ to má- to oddeľuje aj od ducha, duše (majú viac atribútov okrem základu), aj tela. Boh vie. Ogar to ale priradzuje len niekomu, no ostatné entity bez tejto nesmrteľnej zložky by neožili a nežili............. . No tak som si pozrel tú tartariu, citujem: "Odpoveď nájdeme vo Védach. JA znamená ŽIVÁ ATMA, t.j. živá atomárna častica, alebo inak aj ŽIVATMA.
ŽIVATMA sa nikdy nenarodila, nikdy nezomierala, je večná, prvopočiatočná a blažená. Keď zomiera telo, ona nezomiera. Použijúc súčasný jazyk, ŽIVATMA sa nachádza mimo času a mimo priestoru. Preto je to duchovná a nie materiálna entita. Je to naše JA." Takže podľa toho výkladu je to Boh, resp. Božia častica. Absolútna. (nikdy sa nenarodila, mimo času a priestoru). Lenže naše pravé JA ( v tom esenciálnom základe všetkých vedomých a sebauvedomujúcich bytostí) je stvorené od určitého času a to znamená že je relatívne, takže nie je to Boh ale Bohom stvorené pravé, pozitívne, blažené, večné ale relatívne k Absolútnu JA (no v ktorom sa Boh nachádza- vo svojom). Takže védicko-tartarijskú živatmu beriem ako som už písal ten esenciálny základ kde sa nachádza pravé Ja, vedomie, sebauvedomenie, sloboda voľby a životná energia.