@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

@Rusofil povedal/-a:

@jardob povedal/-a:

Aj keď osobne mám vyhrady používať "JA" na takéto účely, lebo JA=duša, nie psychika. Na zdravú psychiku by bolo lepšie vymyslieť iný termín.

Tady se také neshodneme. Co je špatné na tom, když řeknu, že Já vidím tu kterou věc po svém, mluvím jen za sebe. Tím dávám najevo, že Já to vidím tak, zatím co ty to můžeš vidět jinak. Naopak tím dávám šanci protějšku, aby mohl prezentovat svůj názor. Naopak nerad používám termín každý, nebo nikdo, protože to člověk mluví i za druhé, kteří můžou věci vidět jinak.

Tento príklad, čo uvádzaš, je v pohode. Sú to také normálne vety zo života. Ja som hovoril o tom "EGO vs JAVSTVO". Väčšina ľudí vníma termín "ego" v negatívnom zmysle. Ty ho vnímaš v čisto pozitívnom zmysle. Tým pádom ak sa ty a ešte niekto budete baviť o egu, tak každý z vás bude hovoriť o niečom inom a nepochopíte sa. Ja som špekuloval nad tým, aký termín namiesto "ego" vymyslieť pre ten význam, ktorý pre "ego" používaš ty. Ešte som nestretol nikoho, kto by pojem "ego" vnímal pozitívne ako ty. Ale zaslúžilo by si to mať svoj termín, ktorému by každý rozumel.

Citace ze sociologické encyklopedie:
ego – (lat. já) – většinou nepřekládaný pojem chápaný buď jako synonymum pojmu já, nebo v následujících specif. smyslech: 1. jako akcent na osobní zážitky a způsoby jednání, vědomí vlastního prožívání a jednání – tzv. vědoucí já; 2. jako poměr k sobě samému, sebehodnocení, a to ve dvojím smyslu – a) za koho se člověk považuje, jaké vlastnosti si připisuje, jaký obraz má o sobě samém, tj. tzv. reálné ego; b) představy o tom, jaký by chtěl člověk být, jaké vlastnosti by si přál mít, neboli „ideální ego“ (poměr reálného a ideálního e. vyjadřuje sílu ega – čím více se oba tyto obrazy od sebe liší, tím je e. slabší, a naopak); 3. jako vědomí osobní identity, kontinuity a jedinečnosti, tj. „vědomí já“, které může být v některých psychotických stavech porušeno, může mít různé dílčí aspekty – např. „tělové já“, sociální já (akcentované vztahy k soc. okolí a reflexe těchto vztahů soc. okolím). Pojmu e. je blízký koncept já ve smyslu jáství, faktoru organizujícího udržování a restauraci psych. rovnováhy prostřednictvím obrany e. i zvyšování hodnoty sebe sama prostřednictvím expanze e.. Angažované e. (ego-involvement) M. Sherifa a A. H. Cantrila (1947) upevňuje pozitivní sebehodnocení objektu. G. W. Allport (1970) nahradil pojem e. lat. termínem proprium, což je to, co patří určitému jedinci, něco, co je mu trvale a intimně vlastní (od tělového smyslu a smyslu pro sebeidentitu až k obrazu sebe sama, ego-vztažnému jednání a snažení). E. R. Hilgard (1967) rozlišuje fenomenologické e. (tj. různé aspekty vědomí já) a e. jako vydedukované centrum osobnosti, kolem něhož se organizuje psych. aktivita jedince.
Zvýrazněná část se shoduje s mým chápáním ega. Kupodivu, nic negativního tam nevidím. Vyvstává otázka, jestli tvoje a i dalších kolegů, chápání ega, jako negativa, není pokřivené.

Ale možno máš pravdu v tom, že pojem "ego" by mal zahŕňať celú psychiku a identitu človeka, nielen to negatívne, ale všetko. Vo filozofickom zmysle by to zahŕňalo celé nepravé ego, ktoré môže byť aj pomerne šľachetné, ak bol človek dobre vychovaný. Pritom "JA" by vo filozofii (nie v bežnej reči) ostalo patriť duši.

Len by to bol dlhší a zložitejší proces osvojiť si masovo tento termín v jeho plnom význame. Tak, ako je to v tej poučke. Chápanie tohto termínu je medzi masami dosť zdeformované.