Hezky se čte debata k "egu" a můžu říct, že s většinou souhlasím. Chtěla bych přidat i svou myšlenku, která vychází ze zkušeností. Začnu oklikou.
My nevíme, zda nám úmyslně nebyl dán návod k užívání nebo zda jsme ho kdysi ztratili sami. Ale víme, že se na svět rodíme plně vybavení do naší osobní "mise". Pokládám za pravdu to, co se říká = že na nás Bůh naloží jen to, co jsme schopni unést (i když o tom nevíme, i když sami o sobě pochybujeme).
Většina vlastností, které tu popisujete, jsou "dané do vínku" - tedy člověk se s nimi rodí. Proto říkám, že mimino není čistý list. Každý rodič vypozoroval, že jeho dítě má jak dobré, tak špatné vlastnosti a to i přesto, že ho nikdo ničemu takovému neučil, nepředával. A taky v tomto tkví výrazná úloha vychovatele = pomoci dítěti dobré i špatné objevit, dobré pak podporovat a zušlechťovat, zlé překonávat, krotit, zvládat, potlačovat. Osobně jsem přesvědčená, že k této vložené charakterové vybavenosti (snad užívám správné označení) velmi přispívá i moment narození = astrologická mapa.
A teď má teze - spíše tedy přesvědčení:
To, které z vlastností jsou dobré a které špatné - o tom se musíme přesvědčit sami. Základ nám vštípí vychovatelé a to podle kulturních zvyklostí nebo úsudku jich samotných. Ale dobrat se vlastního posouzení je jen a jen na nás. Já to pokládám za jeden z hlavních cílů života (existence zde). Tím roste a vyvíjí se naše "duše" (termín si dosaďte sami).
Myslím to tak, že i v našich reáliích je třeba vlastnost lhaní a podvádění posuzována jinak rodinu od rodiny. Někde se to posuzuje jen z hlediska vlastní výhody, prospěchu - jinde už z hlediska celku a předávání informace.