Dovolím si zamíchat se do tohoto tématu.
Použiju Rusofilův příklad s loďkou a kapitánem - a že je na ženě, zda nastoupí a popluje touto lodí.
Spíš mi ale přijde, že se nechá žena "najmout" na tuto loď, protože cestující se jenom veze a nijak se nepodílí na funkčnosti lodi.
Pokud je tedy muž kapitánem, měl by zcela jasně formulovat předem = ještě před vyplutím - svůj cíl a své požadavky. Tedy - cíl aspoň ve formě "chci rodinu tradiční, chci tolik a tolik dětí, které budeme vychovávat v tom a tom duchu, výchova bude přísnější, od své ženy očekávám to a to, nejsem příznivcem bio, eko, lgbt a naopak jsem příznivce toho a toho způsobu života."
Nejsem si totiž jistá, zda je fér, aby žena nastupovala na loď, kde cíl zná jen kapitán.
A dnešní trend je takový, že muži nevědí... a to ještě před vyplutím.
Protože je samozřejmé, že během plavby se zákonitě vyskytnou potíže a nutnost stanovení si dalších cílů. Muž by ale vždy měl ženu s těmito novými cíli seznámit. A ano - souhlasím, že on by měl mít poslední slovo, zda cíl přijmout nebo ne. Ale žena by měla mít možnost vystoupit z lodi, pokud je ten nový cíl pro ni nepřijatelný. I to se stává...

A jako odpověď na úvodní Vladovu otázku:
Ve věci očkování = zda děti očkovat nebo ne - tam není možný žádný kompromis. Tam by měla proběhnout diskuse s argumentací = ve smyslu jak píše Kulich. A po vyčerpání všech argumentů by měl rozhodnout muž. Pro ženy to zní sice blbě - ale jinak se k řešení fakt nedojde. ALE - muž by měl převzít zodpovědnost za své rozhodnutí = pokud v budoucnu přinese toto rozhodnutí rodině problémy, měl by je aktivně řešit nebo aspoň pomáhat řešit a ne dělat mrtvého brouka.
A nakonec:
Kompromisy jsou v tandemu také, jsou jeho součástí. Jen musíme vědět, kde a kdy je použít.