Chtěla bych se podělit o názor ohledně skromnosti (uskromnění se).
Dneska dost často užívané s ohledem na nedostatek energií a všeho, co s nimi souvisí - a také s oživením biosféry, s pomocí planetě. Ale začalo to už v r. 1990.

Tehdy jsme slyšeli, že komunisti všechno rozkradli, stát je žebrák a my si musíme utáhnout opasky a uskromnit se, abychom to všechno napravili. Musíme být smíření se žebráckými platy a nadstandartními cenami, ale - je to dočasu, do pěti, deseti let se budeme mít stejně dobře, jako Němci.
A lidi poslechli. Se studem, že to díky nim tu mohli ti zlodějští komunisti být "dlouhých" 40 let.
Jenže... věci šly trochu jinak a velmi brzy se objevila vrstva "chytrých" (rozuměj - vychytralých"), pro které neplatila žádná omezení, natož uskromnění. Tato vrstva "chytrých" si pořizovala paláce, sluhy, auta, fabriky - a vůbec se chovala hůř, než knížepán za Habsburka.
Lidi typu mé rodiny (tedy ti "hlupáci ne-chytří") se brzy začali ptát, jak je to možné. A vůbec, když deset let uplynulo - a my pořád byli se životní úrovní oproti Německu jak chudí příbuzní z pralesa.
Tak přišel apel skromnosti č. 2. Máme mnoho důchodců a ti nám ujídají ze společného talíře. Takže důchodci a "přestárlá populace" byli na vině našim špatným životním podmínkám, proto musíme být nadále skromní.
Pak si na několik let nepamatuji na apely ke skromnosti, ale ona tu přesto v mnoha rodinách byla, protože ty pověstné nůžky mezi bohatstvím a chudobou nezmizely.
Přibývalo milionářů a miliardářů a populace, ač hlady netrpěla, si na spoustu svých "zábav" musela půjčovat - a tak se zadlužila. To byl další fenomén doby = dostupný a "levný" úvěr. Takže skromnost zmizela jen z očí - ale neodešla. Zadlužené rodiny si nemohly dovolit žádné plýtvání či "vyskakování" - pokud se nechtěly ocitnout v drápech exekutorů. Nebo druhá tvář věci - někteří už nechtěli být skromní a chtěli si užívat života jako "elita" - a pak šli pod most, protože exekutor všechno vzal.

Celé toto povídání chce jen dokázat, že běžné české rodiny s více jak jedním dítětem si za celou polistopadovou dobu nemohly dovolit plýtvání a šetřily a uskromňovaly se stále - díky životním okolnostem.
Teď možná namítnete, že přeci dovolená, výlet, auto, vlastní bydlení... atd. - že je to "rozežranost" a ne skromnost. Tak... zcela určitě najdeme v našich životech některé položky, které jsou "nadstandart" a prakticky si jimi děláme jen "radost", ale žít bez nich umíme. Určitě - ale myslím si, že si je dopřáváme "svátečně" a nejsou naší každodenní činností.
Účelem skromnosti (uskromnění se) je vystačit si s málem - ale ne trpět nedostatkem!
Teď vysvětlím to "vystačit si s málem" - abych předešla zbytečné diskusi.
Kdyby vám auto vydrželo 20, 30 a více let, měli byste potřebu si každých (např.) 10 let kupovat nové?
Kdyby vám pračka (lednice, vysavač - prostě domácí technika) vydržela déle jak 10, 20 let, kupovali byste si nové každých 5 let?
Kdyby vám nábytek vydržel 10,20,30 let - kupovali byste si pravidelně nový jen kvůli novému designu?
Pokud jste na všechny otázky odpověděli záporně, pak nejste "rozežraní",
Zcela úmyslně se neptám na mobily, počítače a TV, protože tam je nutnost pořízení nového dána možnostmi software - zvlášť pro toho, kdo na tom pracuje. Prostě - starý má určité parametry, které to nové a vyžadované už nezvládnou, u TV nám neustále "digitalizovali".

Takže se dostáváme k tomu, že být skromný neznamená žít v jeskyni, spát na kameni a sbírat kořínky. Nebo mít hlad. Nebo trpět zimou. Nebo nemít vodu, nesmět se umýt. Pokud se máme pokládat za civilizovanou zemi 21. století, pak toto vše není nadstandart! To, že naši předkové žili tak a tak, že v chaloupce byla jedna vytápěná místnost a jídlo jednou denně - to ale patří k té době, která byla. I král kdysi na hradě měl méně pohodlí než my dneska v garsonce.
Takže ti, kteří nám dnes zase káží o uskromnění se a říkají, že si "musíme zvykat" - lžou! Pokud si budeme muset zvykat, pak se propadneme mezi země daleko rozvojovější, než jsou v Africe či někde v pralese.
Myslím si, že tady už bude řada z vás nesouhlasit, ale pokud jste dočetli až sem, pokuste se, prosím, vydržet.

Položím teď další otázku: Myslíte si, že "elity" (a tím myslím i naše fialové neštěstí) budou doma vytápět na 15 stupňů, nebudou svítit, ohřívat vodu a budou se sprchovat jednou za týden?
Nebo ještě jinak: Myslíte si, že "elity" omezí své cestování, své nákupy, své rozmary typu dovážení si věcí soukromými letadly z druhého konce světa? Že snad papaláši Bruselistánu poletí v omezeném počtu jedním letadlem a nepotáhnou dalšími letadly i své služební luxusní limuzíny?
Obávám se, že nikoliv.
A toto je nejen o energiích, ale o životním prostředí. Sami se nevzdají vůbec ničeho - a otrokům přikáží úděl raného středověku. Otrokům zakáží i psa, že má velkou uhlíkovou stopu, zakáží zdroj obživy - krávu - a sami si "jen tak" létají denně soukromými tryskáči a nějaká planeta je jim kdesi u zadku.
A velkou potíž vidím i v tom, že klany a rody "elit" žijí svým způsobem života někdy i po staletí - kdežto naše rody vždy dbaly na soulad s okolní přírodou, protože je živila. Takže to nejsme my, kdo si zničil planetu - jsou to "elity", které ji ničí po staletí za účelem svého bohatství. Uskromnit by se tedy měly hlavně ony.

Můžete namítnout, že rozděluji na "oni x my"". Možná ano, ale hlavně chci poukázat na fakt, který byl důvodem sepsání tohoto elaborátu: Vždycky jsme to my, "masa", kdo platí účty za "elity". Tak to bylo a je už po staletí a já jsem jen chtěla, abyste si toto uvědomovali a nenechali se zahanbovat těmi současnými "hesly". Ano, zahanbovat - protože když na vás někdo z patra vyrukuje tezí, že jste zničili planetu svou nenažraností nebo neumíte šetřit energiemi a musíte si tedy zvykat - pak aspoň určitý počet lidí cítí provinění.
(No jo, tenkrát v zimě v těch mrazech... topila jsem, měla jsem doma skoro 26 stupňů... a ještě jsem si natočila dost teplou vodu do vany... ó - já jsem ale rozmařilá...)
A pokud kdo cítí provinění, pak je mají "elity" na lopatě.
Těmi všemi kecy a "úspornými opatřeními" nás pouze manipulují tak, abychom zase my trpěli a platili za jejich hříchy, abychom "žili svůj úděl" - aby si oni mohli pohodlně žít dál tak, jak jsou zvyklí.

Omlouvám se, neuměla jsem to napsat do kratšího formátu.