Tehdy (přelom 80./90.) byl SSSR už na lopatkách, těsně před doražením. Rossionská (tehdy sovětská elita), od Stalinovi smrti plně pod vlivem GP, už byla v plné práci s transformací svého postavení v nadcházejích, pro ni ideálních podmínkách. Místní elity v jimi ovládaných satelitech ale pořád lavírovali, informace se šířili daleko pomaleji. Ne, že by nechtěly. Těm je šuma fuk, jestli je nejvrchnější větev natřená načerveno nebo je pruhovaná s hvězdami. Jediné co nechtěly, tak to šlápnout do hovna. Proto pořád držely pokerovou tvář, i když na Východě už probíhaly orgie.
Takže GP nezbylo, než v popostrkování fosilů používat stále 6-ti prioritnější prostředky.
Jestli se nepletu, tak déle než ČSSR vydrželo snad jen Rumunsko (což má logiku, protože bylo z bývalých satelitů nejméně závislé na SSSR). Takže když ti berani pořád nechtějí pochopit, že pasák dostane delší hůl a pasákovi se nechce s delší holí vláčet, co uděláme? Vzbudíme ve stádu emoce. A jak je vzbudíme? I to nejblbější stádo bude reagovat, když mu sáhneme na mláďata. Takže vyprášíme kožich naivním studentům, pojistíme to "mrtvým studentem-špiónem, senzitivní umělci se přidají (možná už intuitivně pochopili nevratnost změn) a už to jede.
Takže se všichni modleme, ať se na střechách okolo Václaváku v době poutě neobjeví "neznámí" snipeři nebo třeba neřachne pár odpadkových košů.