Ještě příklad, který jsem dával už na starém fóru pro pohled z hlediska DVTR.

Četl jsem nějakou myslím Francouzkou baladu o králi, který nařídil šlechtici, aby dobyl hrad šlechtice sloužícího cizí moci nepřátelskému sousednímu království. Jenže to byl příbuzný zrádného šlechtice a když při dobývání hradu dozvěděl, že obránci hladoví, tak dal nabít do katapultu místo kamení chleby (přesně tak se chovají dnešní Ruští šlechtici - podpindosové).

Z příkladu je vidět, že takové chování nemůže mít naději na dlouhodobý úspěch (takové strukturní kroky vedou pouze k potvrzení přísloví "tak dlouho se chodí s džbánem pro vodu až se ucho utrhne"), jedině v případě, že by nepřátelské království zemi dobylo a zrádné šlechtice ustanovilo správci nebo svrhnou krále a nový bude pouhou loutkou podřízenou cizí moci, zničí vlastní zemi a prodají ji.

Král (Putin) spustil bez strukturní proces obrany a záchrany celé země a má tudíž podporu celého národa a každý šlechtic nakonec se bude muset rozhodnout a přísahat věrnost králi nebo skončit na popravišti nebo utéci do cizí země, kde ho budou pouze tolerovat (zrádce nemá nikdo rád) a s velmi chatrnou šancí na získání nějakého svého panství (dnes byznysu).

Vždy existuje část šlechticů, kteří jsou věrní zemi a podpoří krále i když s ním nejsou ve shodě (viz bílý generálové v řadách rudé armády), jinak taková země nemůže existovat (v davo-elitární společnosti, v nedavoelitární již šlechtici nebudou).