@Počtář povedal/-a:
... stav, který je výsledkem mnoha-staletého řízení "někoho" (GP), koho postupným cílem bylo pomocí odtrhávání přejít od kdysi klasické/vesnické široké rodiny, k rodině v užším smyslu (děti, rodiče, prarodiče), potom k tzv. atomové (či nukleární) rodině (děti+rodiče), pak došlo k odtržení muže/otce od rodiny (rodina na venkově, muž pracuje ve městě), následovalo "vylidňování" vesnic ve prospěch tzv. měst (kdy zbytek rodiny následoval muže do města). Nyní jsme v té fázi, kdy po muži začínají být od rodiny odtrhávány už i ženy/matky (ideál = "nezávislá" žena, hned po porodu opět pracující žena). Takže rodinu už tvoří vlastně jenom děti, které mají být ve finále "zestátněné" a vychovávané cizími lidmi/státem.

Co je zamlčeným důsledkem tohoto mnou výše popsaného odtržení muže od rodiny?
Důsledkem je otázka: "Kdo vychovává muže?".

@openeyes povedal/-a:
Diskutujem s mladou matkou, ktorá vychováva, či skôr rozmaznáva svojho synčeka a vytvára z neho (pokiaľ nezasiahne otec svojim príkladom) nesamostatného jedinca. Pýtam sa jej: a chcela by ste vydať svoju dcéru za takéhoto muža?

Muže vychovávají - už dlouho - ženy.
Pozor, netvrdím, že tím pádem "za všechno mohou ženy". To netvrdím, protože souhlasím s

@Ogar Valach povedal/-a:
Že to nevzniklo samé od seba je druhá vec. Niekto to cielene bezštruktúrne riadil a stále riadi.

a s

@Modi povedal/-a:
... už tisícročia tu máme silu, ktorá globálne podkopáva morálku ľudských spoločností na zemi a štve jedných proti druhým: štáty proti štátom, ženy proti mužom a pod. Dá sa to zmeniť len tak, keď si to každý uvedomí a začne obracať tento trend, aj individuálne, aj kolektívne.

Rovněž netvrdím, že muže mají vychovávat pouze muži. Do určitého (relativně nízkého) věku pravděpodobně není problém ve výchově čistě ženami. Ale počítám, že od určitého věku chlapců by výchova chlapců měla být vyváženě smíšená (z hlediska složení těch, kdož vychovávají). Je na zvážení, zda by dokonce nemělo být zařazeno období, kdy od/do určitého věku chlapce vychovávají jenom muži. (Analogicky pro dívky. Ještě viz 2 poznámky na konci.)

A jaká je realita? Nedostatek mužského faktoru ve výchově dětí obou pohlaví.
Než dítě nastoupí do školky: dědečkové mrtví nebo v jiném městě, otec v práci nebo je rodina neúplná.
Ve školce: +/- 100% učitelky.
Základní škola: když má dítě štěstí, potká učitele-muže v páté třídě, no a po zbytek základní školy drtivá převaha žen (86%).
Střední škola: ženy 70%. (možná je to o něco příznivější v učňovském školství, které ovšem pomalu zaniká)
Vysoká škola: zde počítám, že se ta procenta poprvé dostanou jakž takž do rovnováhy.
https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-muzu-ucitelu-je-ve-skolach-cim-dal-mene-ubyvaji-hlavne-mladi-40010121
Do toho je třeba započítat ještě to, že určitá část mužů v tomto výchovně-vzdělávacím procesu (v rodině i ve škole) už je produktem této pokroucené výchovy a muže už vychovávat nedokáže. Takže pouze deformovanou výchovu jenom dále reprodukují.
Výsledkem jsou slabí muži. To má za následek, že silné ženy nemohou najít (a vdát se za) adekvátního muže, statisticky častěji se musí spokojit se slabým mužem. Kruh (zacyklení) je uzavřen(o).

Poznámka k otázce tzv. koedukace.
Zde k tomu starší postřeh z praxe:
https://ksbforum.eu/index.php?u=/topic/2455/toto-pl-aacute-nuj-uacute-urobiť-so-slovensk-yacute-m-scaron-kolstvom/1#post-19345

Poznámka k pracovní výchově na ZŠ.
Nakonec za socialismu na základní škole existovaly náznaky oddělené výchovy tam, kde je to relevantní. Byla tzv. "pracovní výchova", která se dělila na "dílny" a "pozemky". Byla nejprve společná, ve vyšších ročnících potom dělená. Byly tam určité asymetrie, např. chlapcům nebyla dopřána výuka vaření, přitom by krásně mohla být společná. Další předmět byl - už si nejsem jistý názvem - "péče o dítě", ten opět neměli chlapci. Tady se nabízí, kromě předmětu "úvod do role matky", aby byl i předmět "úvod do role otce". No a vrcholem bylo to, že dívky měly něco jako "úvod do sexuální výchovy" - nebyl to předmět, ale spíš nějaký jednorázový seminář - a chlapci neměli NIC. Chlapci to pociťovali jako křivdu.